Myšlenky

Toho hrozného dne. Toho dne, co slzy vyhledávájí ty nejvhodnější chvíle, aby zajaly člověka do pasti. Shrábnou ho pod koberec jako prach. Vyhodí ho z okna jako nic. Mají ho za normálního tvora, co neumí nic jiného než trápit se. Nic jiného než hudrovat do světa a neužívat.
Člověk je prý nejdokonalejší tvor na světě. Ale, co když ne? Co když v tom přece jenom něco vězí? Záhada?! Láska.... , je jako motýl, co hledá vodu uprostřed pouště. Je jako přátelství, co uklízí škody napůsobené láskou. Je jako zrada, která zničí vše, co je možné....

S otázkou: ,,Proč, asi?" se dívá na mobil. A v tom jí příjde zpráva : ,,Asi to nemá cenu....". ... Cožže?? Jakto?? A já mu věřila.... podotknou si její myšlenky. Jsem jenom naivní. Zase to k ničemu nevedlo. Aspoň vím, že mu už nikdy nebudu věřit. ...Zase?
Se slzami a slzami. A těmi hořkými slzami ulehá do postele a brečí, co nejvíc to jde. Prožila už tolik zklamání, ale takhle? Myslela si, že když je starší, takže dostal rozum, ale přesvědčila se o tom, že je pořád stejnej. A tím to haslo. Kamarádství, přátelství, psaní a nakonec i ta láska. Všechno zase na pěknou dobu skončilo. A to vím jako že, já se jmenuju já.

Asi po hodině zapla počítač. Potřebovala se někomu vyspovídat. Ten neměl čas, ta taky neměla čas, tamten taky neměl čas. Nikdo na ní neměl čas. ,, Asi sem opravdu naivní. O všechny se starám. O jejich vztahy, o to aby byli ASPOŇ šťastný. A když mají radost, mam jí i já. A teď? Když tu pomoc potřebuji já? Nikdo na mě nemá čas a všichni na mě kašlou. " Ta nehorázná nálada jí dostala tak, že všechny své příběhy smazala. Odhodila budoucnost kvůli minulosti. A teď trpí i ostatní. Jen jediná osoba na ní měla čas. Osůbka s dobrým srdcem, která vždycky pomůže. Je to osoba, co věčnou lásku v srdci má. Ale což? Což láska ovládla jí na tolik, že neudržela se a začala si vylejvat vztek na ostatní. A to se sakra nevyplatilo. ,, Neboj, zítra budeš už fit...". psala jí kamarádka. ,, A proč se ho snažíš dát dohromady s ní? Když on chce tebe? ". ,, Nenávidím se. Nic u mě nemá budoucnost. " podotkla si a zase začla s pláčem.

Měli pravdu. Bylo jí líp. Dokonce měla skvělou náladu. Byli totiž konečně prázdniny. Nekonečných pět dní. ,, Aspoň se z toho dostanu, než pujdu do školy...". a začla zase s normálním denním režimem. Nevěděla, jak to bude s budoucností. Jen se jí honila hlavou myšlenka: " .... Nepřemýšlej nad minulostí. To co se stalo už nikdy nevrátíš. Nepřemýšlej nad budoucností. Nikdy nevíš, co se může stát. Žij přítomností protože to, co prožiješ teď, se už nikdy nebude opakovat..... "

A to je ono. Začala žít přítomností. Začala užívat života. " Nejdůležitější je přátelství, a nikdy už ho nebudu riskovat...Už nikdy nebudu riskovat radostné úsměvy a takové to štěstí, co cítíš když seš s přáteli....Nikdy...." a zmizela v dálce světla něžných okamžiků.

Život je pes a pes je nejlepší přítel člověka.