Přátelství

,, Už chodí." řekla jsem a Lucka radostně pískla. A začlo jí hrabat. ,, Heč já to dám na Liter"..řekla sem ,, Cožže? Na net?? Ty si se zbláznila!!..“
Zařvala na mě na skype. ,, Hihi sem splásněná i s pšítelem LOL " furt pištěla jak šmoula. Ach ta radost....
,, Líbí se mi EmO..." řkla Lucka a já si jen pomyslela (....Ježiši.... Další blázen do party) ,, Hm... Fakt??" podotkla jsem a oči se mi jen obraceli vzhůru...
,, Pane bože. Jí se líbí Emo" řekla sem Lence. ,, Je blbá..." dodala Lenka. "NENI blbá, což ale divim se. Ale má na to." a tim konverzace skončila.

Asi tak měsíc po tom tak začala i vipadat. Změnila se. Hodně! Ale k lepšímu. Začala vnímat svoje emoce a vnímat i ostatní. Napochopila sem její chování ale změna jí změnila. Ona od života očekávala něco lepšího. Něco co by dokázalo změnit jí, i okolí. Lásku. Všichni začali emo vnímat jinak než to šlo. Pár dalších lidí tomu začínalo věřit a začínali podléhat touze poznat něco jinýho. Je to uplně to samé jako to normální životní pohodlí. Černý vlasy, linky kolem očí, růžová barva v kombinaci s černou. Snažili se být emo ale jenom ONA to dokázala. Nikdo nepochopil oč se v tom vlastně jedná. ,, Ježiš, ten je krásnej " koukala na netu na fotku jednoho kluka. Černý vlasy se zeleným melírem a pirec v každém rohu rtu. ,, Jé a co tendle! " vejskla mi do mikrofonu a ukazovala na blonďatýho šampónka s nagelovanou hlavou.
,, Ale neni emo. Škoda ".
,, No jo no. Ty si taky emo praštěný..." zasmála sem se a ona též. ,, Ti dám emo praštěný, že si sedneš “ a následoval řádný výtlem smíchu.
,, Když já z ní fakt nemůžu.“ řekla sem Lence a ona jenom kejvla hlavou a pokračovala v domácim úkolu z němčiny. ,, A myslim, že teď je i celkem radostná. Má bezva kluka. Takovej se jen tak nevidí…“ řekla jsem. ,, Tak proč s ním tada, nechodíš ty?“ odvětila…. ,,Já? Je to přece kamarád!! No jo tak ty kluky vlastně ani jako kamarády nebereš tak to nemůžeš znát. Nevim proč je jenom furt mlátíte nebo balíte nebo o nich říkáte, že jsou to magoři. Já vás už fakt nechápu!“ Náš světoznámý stereotyp. Petráščiny hádky. Todle opravdu miluju abych se přiznala.
,, Co ste si zas udělaly? Nebo, co ona ti udělala?“zeptala se Lucka, když sem za ní zdrhla na wc. ,, Je fakt divná! Už nevim co dál!“ odvětila jsem se a kopla do skříně.
,, Si z toho nic nedělej ne?“
,,Když to jako FAKT nejde. Lama jedna!“ začla jsem vyjekávat a kopat do skříně víc a víc. Třískat z dveřma. Ječet. Mlátit pěstí do okna.
Opravdu nic z toho mi není cizí. ,, Si fakt cvok“ řekne Lucka a já se jenom pousměju.
V dálce slyším známé: „Crrrrrr…..“ a obě se už jenom vypařujeme do třídy. -by Moni