Nehoda

V lukách nedaleko vesnice byl klid. Vlahý večer pozdního jara jakoby chtěl zadržet zbytek krásného dne. Poslední ptáci hráli svou malou večerní hudbu, nedaleko bylo slyšet štěkat psa, cvrčci se hlasitě vydávali na námluvy. Jakub seděl opřený o stoletý dub a zamyšleně hleděl do zapadajícího Slunce. Zdálo se, že krásný přírodní úkaz nevnímá. Nevnímal cvrčky, nevnímal psa, nevnímal ani zpěv ptáků. V očích se mu zračilo velké napětí.
Je to právě týden, co se s ním rozešla jeho dívka. Dlouho si spolu povídali, procházeli se ulicemi. A ona nakonec řekla, že mezi nimi to musí skončit. Prý od svého partnera očekává víc, než co je Jakub schopný dokázat. Prý si představuje vysoce postaveného muže, kterého bude ze všech sil podporovat. Prý. Jakub celý týden strávil v letargickém zapíjení smutku. Vypil toho víc, než do svých dvaadvaceti. Teď už však měl mysl jasnou. Ne, jasná jeho mysl rozhodně nebyla, měl plnou hlavu velmi ponurých myšlenek. Lenku miloval. Miluje. Nedokáže si představit, že by ještě někdy měl milovat jinou ženu. Úvahy o mládí mu připadaly trapné. V Lence našel tu pravou a nejlepší partnerku pro život. Tak rád se s ní smál. Tolik miloval její úsměv, její veselé oči, její sametový hlas. Jak často spolu trávili takové vlahé večery! Kolikrát si navzájem vylili srdce, kolikrát se těšili vzájemnou láskou. Jakub vzpomínal na jejich poslední výlet. Vyrazili brzy odpoledne jen tak do lesů. Běhali, dělali hlouposti, povídali si naprosté nesmysly, potom poslouchali ptačí zpěv. Vysoko nad okolní krajinou se posadili u božích muk, Lenka se o Jakuba opřela a nechala si něco vyprávět. Jakub ji objal a ona po chvíli usnula. Tehdy byl Jakub nejšťastnější muž na světě. Naslouchal jejímu klidnému dechu, sledoval, jak se její tělo zvolna pohybuje, vnímal vůni jejích vlasů. Tři dny nato se však mělo hodně věcí změnit.
Jakub dostal ve firmě nabídku převzít oddělení, ve kterém do té doby pracoval jako řadový kolega. Znamenalo by to ztrojnásobení platu, služební auto i mnoho dalších výhod, zejména prestižní postavení v uznávané společnosti. S tím by však přišla i mnohem větší odpovědnost, víc práce, víc služebních cest, víc společenských povinností.
Lenka byla zprávou nadšená. Už viděla, jak má doma manažera s třiceti podřízenými. Muže, který ve firmě udělal raketový postup, vždyť nastoupil teprve před dvěma lety! Byla neskutečně rozčarovaná, když jí Jakub řekl, že nabídku odmítne. Není smyslem jeho života jen práce. Má svoji práci rád, věnuje se jí víc než plnohodnotně, ale nedokáže se vzdát volnosti, kterou má. Nechce převzít tak velkou odpovědnost. Lenka odjela na zbytek týdne k rodičům. Když se vrátila, rozešla se s Jakubem.
Večer se pomalu nachyloval v noc, vytrácely se poslední zbytky slunečního světla, dozněl i zpěv ptáků. Jakub teď soustředěně naslouchal cvrčkům. Jakoby se snažil najít v jejich cvrkotu odpověď. Celé odpoledne pod starým dubem přemýšlel, jestli má jeho život nějaký smysl. Snad je opravdu jen řadovým outsiderem, který v životě dokáže jen zplodit děti, a držet se obyčejných cílů. Možná byla chyba, že nabídku odmítl. Mohl teď ležet vedle Lenky. Ale jak by se mu asi leželo?
Trápil se myšlenkou na konec. Vedle levé ruky mu ležel kolt, který koupil v pochybném bazaru. Bylo by to o tolik jednodušší, jednou provždy to skončit. Střelit si kulku do spánku a navždy usnout. Stačilo by tak málo, jen uchopit zbraň, přiložit si ji ke spánku a zmáčknout spoušť. Lenka ho zradila, zradila vše, pro co žil.
Stále ji však miloval. Cítil, že život bez ní nebude životem, ale třeba to dokáže změnit. Třeba Lenka změní názor a vrátí se k němu. Přece není možné, že by dala přednost kariéře před láskou. Časem by Jakub nějaký postup musel udělat, vždyť už ve svých dvaadvaceti letech byl ve své firmě na slovo vzatým odborníkem. Ale proč tak brzy?
Už byla dávno noc, když se Jakub vydal na cestu ke svému autu. Cvrččí serenáda se dál nesla loukou a Jakub byl rozhodnut ji výstřelem nevyrušit. Dálkovým ovládáním odemkl svůj Ford Mondeo a zbraň položil na sedačku spolujezdce. Než pojede domů, chtěl se zastavit na předměstí a hodit ji do řeky. Byla to trochu zajížďka, ale stejně se mu nechtělo spát.
Kousek od města mu do cesty vběhl zajíc. Jakub silně sešlápl brzdu, aby ho nezajel. Zajíc odběhl do lesíka. Nezajištěný kolt však sklouzl ze sedačky a ironií osudu samovolně vystřelil. Kulka zasáhla palivové čerpadlo a motor okamžitě explodoval. Kus kapoty prolétl zbytky předního skla a zasekl se Jakubovi do krku. Poslední Jakubova myšlenka patřila Lence. Viděl její veselé oči, jak se na něj s láskou dívají. Pak se obraz rozplynul.
Když druhý den ráno policejní hlídka šla zajistit Jakubův byt, setkala se u vchodu do domu s Lenkou. Nejdřív si myslela, že je to náhoda. Když vystoupili ve stejném patře, byla pořád v klidu. Ale když zazvonili na dveře, od kterých měla klíč, podlomily se jí kolena.
„Znala jste pana K.?“, zeptal se starší z policistů.
„Byl můj přítel. Co se stalo?“
Když strážmistr Lence vysvětlil situaci, zhroutila se. S Jakubem už se tedy dohromady nedá.