Matematika

Neutrální prvky, komutativnost, permutace, množiny…

Nezáleží na tom, co řeknete, protože všechno je to jedna velká, nepřeberná džungle. Mluvím o matematice. Už samo toto slovo zní jako zaklínadlo. A co teprve formulky typu „operce o /čti kolečko/“! Ví někdo, co to je? Já tedy rozhodně ne. A to jsem prvek! Tedy, přesněji řečeno Prvek. František Prvek. Ano, uhodli jste. Jsem to, s čím počítáte, operujete nebo děláte to, co v kouzlení zvaném matematika děláte. A že toho se mnou děláte dost!

Jeden chce, abych se sečetl s jiným prvkem. No, taková blbost! Jak se mám sečíst? To je stejné, jako kdybych po vás chtěl, abyste si se sousedem sečetli ruce. To aby si jeden z vás donesl pilu a tomu druhému ty ruce uřízl. Pak jich bude mít hned víc… Odčítání je to samé. No nic. Další by chtěl, abych se dělil zlomkem, ale koho nebo co mám zlomit, to už si nechá pro sebe. Násobení je taky prevít, ale vážně nevím, jak bych se měl odmocňovat a umocňovat na druhou, třetí, atd. Ukažte mi jedinou bytost – kromě ježovky – která dokáže zvětšit svůj objem. Já do sebe musím nalít devět litrů vody, abych byl alespoň na druhou. Zaplať bůh, že jsem ještě nikdy nemusel být na třetí a výše, jelikož je všeobecně známo, že po vypití deseti litrů vody nastává smrt!

Co se týče binárních relací a jiných podobných sprosťáren, tak s tím na mě ani nechoďte. Nechci se k tomu znát. Takovým bláznům, co s radostí skáčí z množiny do zlomku, ze slovní úlohy do rovnice o jedné neznámé, to vše za mizerný plat činící rozzářená očka prvňáčků a mnohdy slza v oku hrdého rodiče, se zdaleka vyhnu. Vyhnu se jim, protože by mě ještě mohli nakazit, já bych se při nějakém tom sčítání zakoukal do slečny prvkové, oženil se s ní, měl malé prvečky a co by pak bylo dál? No přeci neutrální prvky, komutativnost, permutace, množiny…

Prostě zase celá ta džungle!