Do očí

Kam jsem to, proboha, vlezla ?!?,
napadlo mě hned, co jsme vešly.

Byl večer, a já neměla chuť na nic…
A vůbec nejmíň na to, lézt do nějakého rockového klubu nebo co to bylo.

Modrá vopice!
Už ten název byl… jaksi zvláštní.

Vytáhla mě kolegyně, taková mladá holčina…měla splín, ten její odjel do Irska za prací.

Prý to tu zná, Vysočany…není to daleko co bydlíte, povídala.

Syn spal u babičky…neteř měla narozeniny, a on byl rád, že tam může zůstat.
Mohla jsem mít večer pro sebe.
Manžel byl zase v práci…aspoň tohle tvrdil.
Ale…já mu moc nevěřím.
Poslední dobou se chová divně.

Asi má ženskou…určitě.
Tolik přesčasů, co tvrdí, ani mít nemůže.

Tuhle jsem na něj uhodila, ale že prý že ne, a jestli se mi to nezdá, že zítra dá výpověď.
Poděs jeden !

Normálně skoro nikam nejdu, a tahle hudba mi nic neříká, ale co: ať vidí !
Taky můžu někam vyrazit.

Vlezly jsme dovnitř.
Kolegyně se bavila nějakými známými lidmi, představila mě.
Dneska prý hraje kapela ,,Tři muži v lihu“.

No nazdar, to bude něco!
Během hovoru jsem slyšela, jak hraje hudba, už začali…a do toho bubny.
Ten člověk do nich bušil…ze všech sil…jako o život.

Někdo rozhrnul závěs, tmavý těžký samet, uvnitř narváno, kouř a vůbec …
pak se vynořilo malé pódium…barevné reflektory.

Dva chlápci hráli na kytaru, jeden na klávesy a čtvrtý seděl u bubnů.
Hele, proč se jmenujou ,,Tři“ –

( když jsou čtyři, chtěla jsem dodat)

Došel mi dech.

Za těmi bicími seděl můj muž !!!

Opřela jsem se o zeď.
Zavřela jsem a otevřela oči…ne, byl to on !

Takže tady tráví noci…proč mi to neřekl ?!
Cítila jsem se podvedená.

A jak je možné, že umí hrát ? Když si zpívá v koupelně, bývá to utrpení.
Je pravda, že tady nezpíval, jen bušil do těch bubnů, a měl zavřené oči…koukala jsem, jak si počítá.

Najednou jsem ho viděla úplně jinak.
Tohle jsem si přece přála.
Aby nebyl takový suchar, aby se uměl bavit a byl jiný…
A on zatím…tohle…a tajně…!

Cpala jsem se před pódium, abych byla blíž.
Ta muzika byla tak hlasitá…aha, proto pořád zesiluje televizi…
Zakopla jsem…asi o nějaký kabel, a upadla –

……………………………………………………….

Naráz jsem se probudila !
Doma.

Můj manžel ležel vedle mě…a klidně spal.

viděla jsem ho jinak

Zlehka dýchal.
Vypadal opuštěně…bezbranně.
Co se mu asi právě zdá…o čem sní ve dne…

Nikdy o tom nemluví.

Vlastně ho neznám…a není to tak docela jeho vina.

Byl to neobyčejný sen.
Není třeba se dívat do snáře…

Budu se dívat do jemu.

snad o to ještě stojí