Bojovník

Na každém ze svých rodinných příslušníků bych našla zajímavé vlastnosti a příběhy, o kterých by se dalo popsat několik stánek a přesto jsem si vybrala člověka, kterého znám, nebo spíše jsem znala, ze všech nejmíň. Proč zrovna on? Je to jednoduché; nepíšu pro sebe, já svého strejdu znám, ale abyste ho znali i vy. Ne proto že to byl můj strýc, ale proto jaký to byl člověk. Ráda bych, aby i lidé okolo věděli o muži, kterého už si příroda bohužel vzala, ale i za těch několik let dokázal spoustu velkých věcí.
Už od svého útlého věku si pamatuji strejdu jako tmavovlasého vousatého pána. Jaké měl oči, to vám bohužel nepovím a stejně k čemu je důležitá barva vedle jeho velkých činů. Byl vysoký a statný chlap. Hasičské barvy a třpytivá přilby z něj v mých očích dělali hrdinu.
Troufám si říci, že jeho dva psi pro něj znamenali všechno na světě. Dva vlčáci, které chodil cvičit mezi své přátele kynology. Hned vedle nich bylo banjo, kytara a bluescountry kapela „Sešlost“. Nikdy na kluky z bandu nedal dopustit, stejně jako na kolegy hasiče. Jistě by ho hřál u srdce pocit, že ani oni na Vlastíka nikdy nezapomenou.
Před osmi lety postihla strejdu mozková příhoda, po které zůstal zcela sám a ochrnutý na pravou polovinu těla. Byl to šok nejen pro mě, když místo energického a svěžího muže přijela troska. Muž, jehož vlasy zšedly a zřídly. Muž, který byl v té době odkázán na lidi kolem sebe. Přes všechno co ho potkalo neztratil smysl pro humor a nalezl nový smysl života; Rodinu, těch pár lidí, od kterých žil vždycky tak daleko a vídával ji dvakrát třikrát do roka. To byl od té doby jeho celý svět.
V penzionu si našel spoustu přátel. Dělal pokroky co se týče jeho zdravotního stavu, chodil s jednou holý, mluvil celkem plynule, sám si uvařil čaj, sám se osprchoval a dokonce začal i pracovat.
Byl to statečný muž. Ohromně vytrvalý, bojechtivý a neuvěřitelně tvrdohlavý človíček. Když si strejda vzal něco do hlavy, šel si za tím. Jeho cíle byli vždy splnitelné a on je také splnil stejně jako vše co slíbil. V mládí se brzy odstěhoval daleko od rodičů a snažil se osamostatnit. Stále byl spíše samotářský typ, avšak pokud věděl, že sám danou věc nemůže zvládnout nebo měl strach, nebál se to přiznat a poprosit o pomoc. Velký podíl na tomto chování měla jistě jeho otevřenost, upřímnost a nebojácnost.
Strejda ve mně zanechal spoustu citů, vzpomínek a životních zkušeností.