5:30

Stále si vzpomínat na tuto noc, kdy nekončící zábava ječela do celého světa bicími nástroji a basami. Kdy se nový lidé učili žít a svádět jiné. Kdy starší se snažili pochopit a uvěřili, že jsou opět takovými. Kdy láska k tomuto ránu jenž nadchází pozvolna a pak udeří nechá zapomenout na všechny ty prasárny, co jsme chtěly dělat ještě za tmy. Je to ten úsek, kdy jde cítit největší pocit štěstí a úlevy. Když noc je pryč a den ještě spí. Kdy práce čeká, kdy čeká úplně vše a každý. Kdy vše je podezřele nevinné a lehké, kdy je prázdnota, která netíží.