Všici do jednoho? Stejní blbci!

Ne.. takhle to nepůjde.. hlava mi třeští, a zase práce čeká.. a když ne práce, tak škola.. kéž by to přestalo.. potřebuju vypnout.. zmáčknout OFF na spáknu a nebýt.. možná za pár let, hey, vyzkoušet co je nového, ne dřív.. Lákavý, jenže není možnost se "offnout" a mít šanci návratu - jasně, tak tohle vím i já.

Nějak mi utekly úsměvy a naděje.. a štěstí se mi vysmálo do obličeje. Ne, neblbni.. zlý to nebude...... co to zase melu, vždyť tomu nevěřím...

Hey, budu vám všem tvrdit jak je svět krásnej, a že má cenu ho žít.. jako vždycky, netušíte, co se děje.. nevíte nic. Vůbec nic....

Copak jsem nějaká vrba..? Potřebujete potěšit slovama? Potřebujete pomoct?
TAK PROČ, KDYŽ POTŘEBUJU POMOCT, MĚ ODKOPNETE?
Všici do jednoho.. stejní blbci....

Sakra, fakt bych si s jedním z vás chtěla vyměnit duši.. zjistit, co je sakra tak hrozného na tom žití, co mi skoro každý den popisujete, a já, tiše závidím, a ještě tvrdím, že bude fajn.......

Hey, bude fajn, no jasně, bude, vám všem bude fajn a na mě si už nikdo nevzpomene...

Pověz mi, pověz, čeho litovat a co ctít..?
---Lituji svého života, i když ne vždy, dost často na to, aby mě to ničilo. Lituji každého probuzení a každý slzy, co mi spadne z řas..
---Ctít..? Jejich památku, jak blázen, nezapomenou, zůstávat, kvůli naději - jak ironické

VŽDYŤ SE NEVRÁTÍ

Nevrátí, vím to, sakra vím to, ale budu v to doufat dál, jak blbec /tak v tomhle jsme na tom stejně/ budu klopit hlavu, nad tím vším, budu skrývat zarosený oči při úhybným manévru.

Neděle, 8:50 ráno a já musím jít, po probdělé noci, do práce.. nasadit úsměv, tu zatracenou masku, a být sladká jak lízátko.. O kolik se to liší od mé vysněné představy..? Zahrabat se v peřinách a nemoct ven..?

Dala bych si tripa, jen tak na přežití, dala bych si jedničku a byla spokojená..
.. jenže nebudu, kapitola uzavřena.. někdy si říkám proč, jestli by nebylo líp..

Nebo pěstí do obličeje..? Bude to fungovat..?

Kdo ví, jak to dopadne.. pcheee..