...Nemůže zemřít, nesmí...

Otočit se a rozběhnout se pryč - je jedno kam, hlavně zmizet... Hlavní bránou se z hradu nedostane - možná - postranní vchod - nebo podzemí - ale tam bývá spousta stráží - opilých stráží - touhle dobou už budou dávno spát...
Musí utéct, musí se zachránit, MUSÍ HO ZACHRÁNIT. Jinak všechno ztratí smysl... Honem, už není čas na zbytečné myšlenky...
Nasednout na svého milovaného koně - Enea a triskem vyrazit do podzemního tunelu... Ještě má čas, než vyjde slunce musí se dostat ke Svatyni - nesmí zabít nepravého - nemůže zemřít ve jménu Pravdy - to by se Pravda stala Lží... Nemůže zemřít, nesmí... Už se umíralo dost ve jménu ROVNOVÁHY - k čertu s Radou, když se mýlí - ON NEBYL ZRÁDCE, ON NEMOHL BÝT ZRÁDCE - vždyť by to poznala - není přece slepá - Láska ji nemohla zaslepit - to se přece lidem, jako je ona nestává. NEEE....
Seskočila z koně - "ZADRŽTE!!" - právě v tu chvíli mu projel meč srdcem - poslední pohled jeho očí, než je navždy zavřel, patřil jí - nikdy na NĚJ nezapomene - umřel hrdě, přes to všechno, s úsměvem na rtech - hrdě, ale tak zbytečně - vždyť on to neudělal, on přece nemohl...
Celá Rada po ní s očekáváním, co bude dál, pokukovala - všichni byli tak chladní, tak neústupní - přesvědčeni o správnosti toho činu. Jen jedna z nich se jí dívala do očí - s omluvným pohledem. Ale zároveň v ní mohla vyčíst slova tak pravdivá a tak bolestivá - "Ty víš, že to tak mělo být."... rozešla se směrem k ní a se slzami v očích ji objala...