Zlomená křídla 17 - Nikdy!

Azrael stál před velkým rozhodnutím. Má jasně říct, že ví kdo je vrah a kde se nachází? Jenže tím by zcela porušil andělská pravidla. I když pravda, že v poslední době jejich pravidla porušoval docela často. Divil se, že za ním ještě Sariel nezašel a neodvedl ho k soudu. Možná právě proto se bál jim to říct. Bál se soudu…
Nakonec se rozhodl, že Tristainovi pouze poodhalí jednu možnou teorii, Ellanor ji už stejně řekl, i když mu nevěřila.
Vydá se tedy za ním. Tentokrát ale není ve svém temném brlohu, ale venku… Hubený, s rýsujícími si svaly, nezdravou barvou pleti a smutném výrazu ve tváři, který podtrhuje tmavé oblečení. Bloudí parkem, vločky sněhu mu padají do tváře, příjemně chladí jeho rozpálenou tvář, která svoji rudou barvu schovala pod nezdravou bělobu.
„Tristaine,“ ozve se z vlkodlakem důvěrně známý hlas.
„Azraeli!“ vykřikne potěšeně a na tváři se mu vykouzlí úsměv, což v jeho případě můžeme téměř považovat za zázrak.
„Jak se máš, příteli?“ obejme ho. Vlkodlačí tváře se dotkne andělský chlad.
„Však víš. Neustále musím na to myslet.“ Slovem „to“ měl na mysli záhadné vraždy, ze kterých byl neprávem obviňován Tristain.
„A co když jsi opravdu nevinný. Prostě jen shoda okolností a minule jsi byl připoután a stejně se stala další vražda.“
„Stejně si myslím, že ty znáš celou pravdu.“ Poznamenal vlkodlak.
Azrael se usmál. Ano, věděl úplně vše. Ale nesměl to říct.
„Stejně nemohu nic říct, vždyť víš.“ Povzdechl si.
„Jestliže to byl nějaký upír, měl bych ho najít a v souboji si s ním vyřídit účty.“ Vyprskl Tristain.
Posadili se vedle sebe na lavičku, která byla pod stromem, takže na ni téměř nechumelilo.
„Měl bych jeden návrh, který se ti zřejmě ale líbit nebude.“ Zamyšleně promluví anděl.
„Povídej.“ Mladík na něj upře svůj zvědavý pohled.
„Myslím si, že by jsi měl vypátrat upíra společně s tou mladou upírkou, Ellanor.“
Tristain vyprskl smíchy. „To si ze mě děláš srandu, ne? To je jako jít s vrahem na hřbitov.“
„Nemyslím si,“ oponoval mi Azrael.
Vlkodlak se rázně postavil a střelil pohledem po svém příteli. „Řekni mi ji jediný důvod, proč bych měl jít s tou pijavicí?“
„Ellanor bude jistě chtít očistit upírské jméno.“
„A ty ses jí už ptal?“
„Ne.“ Přizná Azrael.
„Tak vidíš.“ Odbude jej Tristain.
Jejich další konverzace se raději dala zcela jiným směrem.

Azraelovi to ale stejně leží v hlavě, a proto se večer vydává za Ellanor, aby jí prozradil svůj nápad. Ve skrytu duše doufá, že bude souhlasit, ale silně pochybuje. Upíří hrdost nedovolí jít proti dalšímu upírovi s vlkodlakem.
Najde ji na hřbitově u hrobu Bena, jejího bratra.
„Ellanor.“ Zašeptá ji tiše do ucha a pohladí ji po vlasech.
Jelikož pozná jeho důvěrně známý hlas a pach, zůstane v klidu sedět.
„Azraeli.“ Zašeptá a usměje se na něj.
„Promiň, že tě vyrušuji…“ začne nesměle.
„To nevadí.“ S úsměvem se postaví a přátelsky ho obejme.
„Měl bych totiž jeden návrh.“
Zvedne zvědavě obočí, když se od něj odkloní. „Jaký?“
„Myslím, že bys měla jít hledat pravdu o vrahovi bratra společně s Tristainem.“
„S tím vlkodlakem?“ zableskne sejí zlost v očích. „Nikdy!“