Odpuštění

Nikdy mě ani nenapadlo, že se jednou naše úlohy vymění.
Byla jsi mým životem, mým světem a mou vlastní zeměkoulí. Mezi námi existovala pravidla, dohody, smírná řešení i menší války. Kam se to vše nyní poděje? Mám pocit, že vše se ztratilo a i když se snažím, nikdy nenajdu cestu zpět.
A přitom se to vše zdálo jako neškodný výlet z té mé známé planety. Najednou je kolem tma a tisíce různých světů, které mi ale nic neříkají.
Chybíš mi tak moc, že ani nedokážu vyslovit, co bych udělala, znovu tě potkat.
Bytostně toužím v naději, že tě alespoň zahlédnu, že ty tajemné dveře se znovu na chvíli poodhalí, ale to se nikdy nestane. Jakoby ta část, která by to mohla vyplnit právě umřela a já byla jediným svědkem, který tiše bude plakat a zoufat si.
Cítím bolest, smutek a žal, který doprovází vlhké a kruté slzy po tváři. Nemám už šťastné emoce, zbyly mi jen ty, co rozervou mé srdce na kousky, pokud se vzdám.
Můžu to ale udělat?
Učilas mě, že za každou cenu má smysl bojovat.
Tisíckrát jsem tě zklamala, ale tys vždy stála při mně. Teď už nemám ani tu šanci, že ti to jednou ve tvém stáří vrátím. Jsi mi vzdálená a každý den je jako utrpení.
Monotónní práce, život a starosti co koupit tou druhému k snídani. Kdy se konečně potkám s někým, kdo mi bude světem novým.
To vše by možná mělo smysl a krásu. Hledala bych v tom vše a udělala bych cokoliv, abych mohla být pro někoho to, co jsi byla ty pro mne. Ale najednou už nevím, jestli tohle chci a jestli si to vůbec zasloužím.
Mou krev, mysl i duši otrávila temnota a žal. Zastřeli mi smysly a já si nepamatuji nic z toho, co jsem udělala. Vím jen, že tě to ranilo a o to víc to krutě zradilo mě. Má bezohlednost, tvá bolest. Má lhostejnost, tvá bolest. Má volnost, tvoje smrt.
Odpusť mi za každou minutu, kterou jsem mohla pochybovat o tom, co jsi pro mne znamenala. Kdy jsem si říkala, jak moc tě nenávidím.
Byla jsem tak hloupá.
Život je tak krátký na to, abychom se hádaly a přitom se to stalo. A jedna taková hloupost a ztratila jsem tě víc, než jen na těch pár minut, které nám vždy trvaly, než jsme se usmířily.
Už neexistuje žádné slovo, které spolu prohodíme, miluji tě stejně.
Hluboce a velmi.
Celou svou bytostí bych přilnula k té své, jen kdyby tě udržela při životě. Přesto vím, že tě ztrácím. Pomalu a nenápadně, přesto rychle a krutě v počítání světa ve kterém žijeme.
Jeden rok trvá 365 dní.
Jeden náš život? Nevyčíslitelnou lásku, kterou ztratíme v posledním nadechnutí.