Život II

Cítila odporný pot (,,Řekla si o to..."). Něčí ruce na jejím vystrašeném těle. (,,Kdyby nechtěla tak se to nestalo..."). Ty strašné chtivé oči (,,Neměla být vyzývavá...") Nemohla se pod jeho váhou ani pohnout (,,Hanba hanba hanba...") Vtom se probudila. Vystrašená a zpocená. Srdce jí prudce bušilo. Připadalo jí, že se jí ten sen zdá každou noc celé 4 roky. Pořád stejný stále dokola.
Linda stála před zrcadlem, na 14 rozhodně nevypadala. Její dlouhé hnědé vlasy měla svázané sametovou stuhou, která jí ladila se vzdušnými letními šaty. Konečně se dočkala bylo jí 14. Cítila se konečně jako velká holka. Bylo už půl 7 a zábava byla v plném proudu. Přišli všichni až na jednoho. Michala. Stačilo aby jen promluvil a cítila motýly v břiše. Byla do něj platonicky zamilovaná. Bylo mu o 3 roky víc než jí. Ona hodná holčička a on darebák to se jí na něm líbilo. Kolem 9 přestala doufat, že se objeví. Nezklamal, vešel do místnosti a všechny holky si ho okamžitě všimli. Šel hned za Lindou. Předal jí 14 krásných růží a políbil ji. Za chvíli se objevili jeho kamarádi a odtáhli ho stranou. Když se jí začala motat hlava rozhodla se, že se půjde projít. Chtěla se zeptal Michala jestli by nešel s ní ale nemohla ho najít. Byla teplá letní noc. Trochu vál vítr. Rozhodla se , že se projde kolem nedalekého rybníka. Hlava se jí motala stále víc. Obešla pomalu celý rybník a dívala se při tom na hvězdy. U domovních dveří nešla žárovka. Po paměti strčila klíč do zámku. Ucítila pot. Otočila se a uviděla pouze černou siluetu s obrovskýma červenýma očima. Dostala facku až se praštila o futra. Omdlela. Když se probudila někdo na ní ležel. Nemohla se ani pohnout. Odvalil se a odešel. Stále se nemohla ani pohnout.Ruce i nohy ji neposlouchali. Opět omdlela. Zachránil jí až Michal který se tam objevil a donesl domů. Druhý den se cítila špinavá. Stále dokola se umývala ale nic nepomohlo. Ty šaty ve vzteku roztrhala a vyhodila. Mohla si za to sama. Neměla mít tak vyzývavé oblečení. Kdyby nechtěla tak by se to nestalo...