Mamince

Když jsi vzpomenu na parfém, co voněl vždy naším domem, ukápne mi slza z oka. Teď už tu nevoní, a ta láska z něj taky vyprchala stejně jako ten parfém. Proč se to tehdy muselo stát…?
Ale čas vrátit nejde, což je bohužel velká škoda. Mamku mi nikdy nikdo nenahradí a nevrátí !!! Její lásku a energii, která z ní šla pokaždé, když jsem se vrátila domů po dlouhém těžkém dni a okamžitě se mi zvedla nálada. Ne, ty už tu nejsou a asi už nikdy nebudou… Celá kapitola mého šťastného dětství se uzavřela poté, co se mamka s taťkou rozvedli. Těch slz a prázdných slov co padlo a bylo řečeno, ale byla to jen a jen ta prázdná slova, která k ničemu nevedla, jen k dalším slzám a zoufalství!!! … Jednou to už je dávno, mami, jsi řekla a slíbila mně malé své dcerunce, že nikdy od nás neodejdeš a od táty taky ne… Proč jsi ten slib porušila? Jsi teď snad šťastnější? Nevím, nevidím to na tobě. Z mojí krásné maminky se stala hromádka pocuchaných nervů, která má strach co přijde a musí poslouchat jak pejsek toho tyrana !!!Proč to děláš? Proč se sebou necháš cloumat jak s kusem hadru? Copak nechápeš, že on tě jen využívá a nemá z toho nic a to co se z tebe stalo je díky němu. To se nestalo, protože by to tak život chtěl!!!
Vždy jsi byla tou veselou paní, která vypadala jak princezna z pohádek a já vždy byla hrdá na to že mám tak krásnou maminku. Pořád si přeji, abys jsi se vrátila, ale vím že to není možné. Čas ani skutky, které člověk za tu dobu udělal nevrátíme ani nevyřešíme za toho kdo si je spískal, i když by možná chtěl a určitě by byl rád. Maminko, proto ti chci říct abys vrátila svůj život tam , alespoň kam to půjde, kde budeš šťastná. Protože já už se na to jak se trápíš nemůžu dívat. Bolí mě to totiž tam kde to bolí člověka nejvíce , když tě vidím se trápit, u srdce!!!