Lili a Lukas

Lili sedí u stolu a čeká na svého milovaného Lukase. Čeká už dlouho, přemýšlí nad tím, jak se mu omluvit za svoji zbytečnou žárlivost. Pohlédne na hodiny, už je skoro půl druhé. Lukas by měl každou chvíli přijít. Lili trochu znervózněla a vstala ze židle. Pomalým krokem došla až k otevřenému oknu. Vykoukla z něj jestli už náhodou Lukas nejde. Zadívala se na druhou stranu silnice, viděla tam líbající se pár. Na chvilku se zasnila a představovala si, že je to Lukas a ona sama. Ale po chvíli když se pár dolíbal jí přeběhl mráz po zádech, muž který se objímal s neznámou ženou byl její Lukas. Lili se naplnily oči slzami, tak pracně se namalovala aby se Lukasovi líbila. Černá řasenka společně s tužkou na očí a se spoustou slz jí stékaly po tvářích. Lili se chytila za vlasy a opřela si hlavu o ruku. Její sténavý pláč se rozléhal po celé ulici a všichni lidé na ni hleděli. Lukas náhle také zvedne hlavu, aby zjistil, co se tam děje. Pohlédl do okna, ve kterém stála uplakaná Lili a uvědomil si, co právě udělal. Nemohl se udržet a zplna hrdla zakřičel: Lili, počkej omlouvám se, byl jsem pošetilý. Vysvětlím ti to. Lukas se rozběhl jak jen mohl. Náhle se ozvala rána, Lukas ležel na tramvajových kolejích celý zkrvavený. "nééé, neumírej lásko moje" Lili se rozplakala ještě víc, teď už to nebyl ten sténavý pláč, ale nejsmutnější a nejsilnější řev. Lili křičela na Lukase aby neodcházel, jak ráda by mu prominula, že ji podváděl, už to nešlo. Lili zapomněla kde je a nahnula se, aby byla blíž k němu, po celé době, co letěla k zemi ječela z plných plic. Lidé, kteří všechno viděli křičeli s ní, ale nevěděli jak by jí zachytili.
Pozdě, je mrtvá, stejně jako Lukas. Možná se potkají v nebi, a všechno si vysvětlí, možná...