Jeden z mnoha konců . . .

.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-
KONEC
.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-
Vidíš to, jen pět písmen a co znamenají.Snad něco nenávratného, něco, co bylo a už nikdy nebude, a nebo to nebylo a nikdy nepoznáme, jaké by to bylo.I to je jedna z možností...
Věřila jsem, doufala a snila, ale všechno špatně.Po tolika nadějích už to stejně ani jinak nejde.Říká se, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky.Opět musím dělat něco jiného, a proto se dobrovolně nechám topit.Jen ten konec je pořád stejný.Proto ho chci pro jednou změnit.
Potřebuju Tě vyhnat z hlavy a žít si po svém.Ne pořád podřizovat život tobě.Snad v domnění, že když Tě týden neuvidím nebo nenapíšu, se zhroutí svět a ty na mě zapomeneš.Ale hlavně už nechci být ta tvoje jistota.Nikdy jsem nechtěla mít pocit, že tu jsem pro někoho jen na čas, než si najde jinou zábavu.Jenže...Opak je pravdou.Není to tak dávno, co jsme si byli tak blízko.Pak přišla ona a já šla stranou.Bylo zvláštní zvyknout si, že prostě nejsi.Dokonce jsem byla na chvíli svobodná, odpoutaná od myšlenek na tebe.Zase chyba...Teď jsem zase tam, kde předtím.A všechno je špatně.Chyba-chyba-chyba.Jen si Tě nedokážu zakázat.
Ale co...Pomalu se smiřuju s tím, že ani z toho "našeho" mála nebude nic, přestávám snít a naivně doufat.
Nedal si nám možnost, proto už ani já si nedám na výběr.
Končím
.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-
Teď už napořád.Snad ...
.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-