Štědrý večer

Kdysi se Zuzčini rodiče rozhodli, že dostane k Vánocům vlastního koně. Zuzka měla koně moc ráda a byla by ochotná za ně i dýchat, kdyby to bylo potřeba. Jezdila na místní jízdárně na koních, o které se dělila s jinými jezdci. Ale nevadilo jí to, dala by cokoli za to, aby mohla být s koňmi neustále, až do smrti. To se jí nakonec vyplnilo. Její rodiče si ten rok dlouho lámali hlavu co jí dát k Vánocům a když se jim naskytla příležitost koupit koně, neváhali. Bydleli v rodinném domě se starými hospodářskými budovami, které byly použitelné jako stáj pro koně. Možnost koupě se jim naskytla týden před Štědrým dnem. S majitelem se dohodli, že koně doveze 24.12. brzy ráno. Mezitím tajně sehnali krmivo a všechno potřebné a přichystali stáj. Zuzka neměla ty staré budovy ráda a nic nezpozorovala. Neměla o chystaném dárku ani tušení. Bylo jí sedmnáct a přemýšlela o dárcích pro rodinu, o chlapcích a samozřejmě o koních.
Je Štědrý den, pět hodin ráno. Všude je naprostá tma, jen reflektory auta pro převoz koní se prokousávají mlžnou temnotou. Najednou se v jejich světle zjeví mužská postava. Stojí na předem smluveném místě. Nikdo neváhá, vše je pečlivě domluvené. Řidič zastavuje a zmíněný muž nastupuje na místo spolujezdce. Naviguje řidiče k domu, kde pokojně spí Zuzka. Ano, nyní pokojně spí a nemá tušení, co se stane za méně než čtyřiadvacet hodin. I její matka spí. Ví, že její manžel je teď někde venku, ale on to chtěl zařídit sám. Ano, jejím manželem je onen muž sedící na sedadle spolujezdce v autě pro převoz koní. Ale už jsou na dvoře. Řidič zhasíná světla a vypíná motor. Otec otvírá domovní dveře a pečlivě poslouchá. Všude je ticho, motor nikoho nevzbudil. Naštěstí. Majitel, řidič a ošetřovatel v jedné osobě vyvádí z převozníku hřebce černějšího než samotná tma. Hřebec je statný, silný, krásný. Vzpíná se ale je potichu. Jeho kopyta mírně duní na trávníku. Zatím ho muži uvazují venku aby si navykl na zdejší prostředí. Zůstává uvázaný a pomalu se zklidňuje zatímco oni nosí jeho věci do místnosti vedle stáje. Je šest hodin. Zuzka se budí v sedm. Do té doby musí být vše hotovo. Muži zavádějí černého hřebce do stáje a dávají mu seno. Je již klidný a vyrovnaný. Jeho majitel dostává peníze za hřebce, za dovoz i za ranní vstávání. Zuzčin otec se jde převléct do pyžama aby byl do půl osmé v posteli a potom vstal k snídani. Když uléhá do postele, je téměř sedm hodin. Zuzka šťastně spí.... Během dopoledne dostává Zuzka úkol nastrojit stromeček a její rodiče neví, jak jí předat svůj dar. Ale ano.... Matka si vzpomíná na fix viditelný jen v ultrafialovém světle. V zásuvce má fix i baterku, pod kterou se objeví. Kreslí na podlahu šipky. Okno obýváku nevede do dvora tak může namalovat šipky i na namrzlý trávník. Potom zabalí svítilnu s návodem „zhasni a sviť“ na balicí papír ještě napíše „rozbal mě až nakonec“. Celý den probíhá v klidu, hřebec je naprosto klidný. V šest hodin ho jde otec vyčistit pod záminkou hledání dárků, které schoval neznámo kde. Potom se opravdu vrací s několika balíčky. V sedm hodin večer zasedá rodina k večeři, kolem osmé je již většina dárků rozbalena i s povinným zajásáním. Konečně zbývá jen ten miniaturní balíček. Zuzka nedočkavě trhá papír. „Zhasni a sviť“? Je to snad šifra? Zuzka chápe rychle. Zhasíná světlo a rozsvěcí baterku. Hledá nějaký nápis. Konečně její světlo dopadlo na první šipku. Jakmile zjistí, že cestička vede ven, bere si bundu a boty. Venku svítí měsíc. Je úplněk. Proč byla ráno taková tma? Bylo zataženo. Zuzka s údivem zjišťuje, že šipky vedou do jedné z hospodářských budov. Vchází a hřebec jemně řehtá. Zuzka se tázavě dívá na rodiče. Ti otvírají dveře stáje se slovy „tenhle hřebec se jmenuje Diablo... je tvůj, jenom tvůj.“ Fríský hřebec, Zuzčin dávný sen. Zuzka se chce projet. Nemůže odolat jeho kouzlu. Rodiče sice jsou proti ale Zuzka má svou hlavu. Nachází postroje a chystá Diabla na vyjížďku. „Pojedu jen kousek... ke kolejím, kousek kolem nich a za půl hodinky jsme doma. Neboj mami, nic se mi nestane!“
Ale matka má strach. V tu chvíli však ještě nikdo netuší, že to jsou poslední slova co Zuzka slyší. Vyšvihne se do sedla, udělá rychlé kolečko po dvoře a jede. Nikdo z nich nemá tušení o tom, že Diablo má panickou hrůzu z vlaků. Zuzka a černý hřebec dojedou ke kolejím a pustí se cvalem podél trati. Diablo začíná být nervózní. Zuzka ho zastavuje, dělá s ním kruhy a snaží se ho uklidnit. Slyší přijíždět vlak a pod sebou cítí napjaté koňské svaly. Začíná tušit, že za chvilku bude její kůň neovladatelný a snaží se s ním odjet od trati. Ale Diablo ji už nevnímá. Točí se na místě a třese se hrůzou. Vlak se blíží. Zuzka si neuvědomuje své pohyby kterými se snaží přimět vzpínajícího se hřebce ke klidu. Diablo se najednou vzepne a s panickou hrůzou, která ho oslepuje, skáče vpřed. Je mu jedno kam skáče, chce kamkoliv, jen utéct tomu vlaku. Úplně ztratil orientaci. I Zuzka ztratila pojem o místě. Už se nesnaží hřebce ovládat, jen se pevně drží jeho hřívy a doufá, že se uklidní. Černý hřebec se jediným plavným skokem plným hrůzy dostává před vlak. Strojvedoucí nestíhá reagovat. Když uvidí koně, je již Zuzka dávno pod koly vlaku. Vlak je prázdný, dnes nemá žádné cestující, kteří by přihlíželi této tragédii. Strojvedoucí volá záchranku, veterináře, policii.... Od chvíle, kdy Zuzka vyjela, neuplynulo ještě ani dvacet minut. Neměla s sebou doklady. Lékař pouze konstatoval smrt, víc dělat nemohl. Totéž učinil veterinář. Nyní je na policii, aby zahájila pátrání po rodině. Čas běží. Už je to skoro hodina co Zuzka odjela a její rodiče jí volají na mobil. V obýváku se ozve zvonění. Zuzčin mobil... Už je to hodina a půl...
Otec volá policii a vysvětluje situaci. Policisté volají kolegům, kteří vyšetřují tragédii a ti jedou oznámit tu smutnou, ba přímo tragickou novinu Zuzčiným rodičům. Matka je blízko zhroucení, otec se snaží být silný. Stále nechápou, proč musela jejich dcera, tak mladá a ten večer tak šťastná, náhle zemřít. Ale čas nelze vrátit. Zuzce se splnil sen mít vlastního koně, jejího vysněného fríského hřebce. A v ten samý den se jí splnilo i přání umírat v blízkosti koně. Tento ŠTĚDRÝ VEČER si bude celá její rodina pamatovat navždy.... Nikdy nezapomenou na to, jak jim Vánoce vzaly dceru...