Zlomená křídla 19 - Konec?

A už tu byla konečně pravá prosincová zima, hustě padal bílý sníh a tvořil všude zemní pokrývku. Děti si nadšeně hrály venku. Stavěly sněhuláky, koulovaly se a mohly sáňkovat na kopcích za městem. Všem se na tváři objevil široký nadšený úsměv. Dešti a blátu definitivně odzvonilo, byla tu zima. Předzvěst Vánoc a rodinné pohody.
I Tristain se odvážil celý zahalen do kabátu a šály ven. Ač na něm byla ještě vidět únava z minulé přeměny, přeci jen se usmíval a dalo by se říct, že byl šťastný.
Uplynulo téměř čtrnáct dnů od doby, kdy přislíbil Azraelovi, že se spolu s Ellanor vydá hledat vraha, který mu pošpinil jméno. Od té doby se s ani jedním neviděl, pravdě řečeno po tom ani moc netoužil. Chtěl klid sám pro sebe. I když pravda, že mu chvílemi chyběla Azraelovi přítomnost.
Popravdě řečeno, i Ellanor mu jistým způsobem chyběla. Její nepřátelská vůně a přitažlivá nenávist.
A právě dnes večer se měl s nimi opět setkat, jak mu oznamoval dopis od Azraela, který mu nechal u postele, když spal. Měli se sejít v parku a dohodnout se co a jak.
Zbývala mu asi ještě hodina, a proto se rozhodl zajít do kavárny na šálek horké kávy. Jak mu tohle šíleně chybělo. Hořká chuť kávy a její líbezná vůně. Horký nápoj usrkával pomalými doušky a nadšeně pozoroval cvrkot okolo. Ano, byl spokojený.
Azrael tou dobou vyřizoval svoji neodkladnou práci. Opět zapisoval jména čerstvě narozených a mazal jméně těch, kteří již odešli z tohoto světa. Šílené množství lidí, ale on už si zvykl, takže mu to nijak zvláštní nepřipadalo.
Ellanor se akorát probouzela, adrenalin v ní začal opět pracovat. Opět se měla setkat s tím vlkodlakem! Ovšem musí se před tím posilnit, ano, opět si vybere nějaký nepotřebný odpad lidstva.

Konečně přestalo hustě sněžit, už jen sem tam popadávaly osamocené vločky. Ovšem pokrývka bílého prašanu byla úctyhodná. Dobrých patnáct centimetrů. Sice občas způsobovaly jisté komplikace na silnicích, ale jinak nic.
Jelikož už byla černočerná tma, kterou občas prosvítily lampy, většina lidí byla v teple domova, nebo v podnicích.
I park zel prázdnotou, a proto si jej naše trojice vybrala pro setkání.
Azrael se pokusil o úsměv na pozdrav, ovšem moc se mu to nedařilo. Ano, i anděly tíží problémy a jsou o to horší, že většinou vědí, jak to skončí.
Ellanor zasyčela na vlkodlaka, ale na anděla se přátelsky usmála. Už zapomněla na to, jak se na něj hněvala, protože se spřátelil s tím chlupatým stvořením.
Tristain pouze pokynul hlavou na pozdrav. Usoudil, že bude lepší, kdy zůstane zpět.
„Jistě víte, proč jsem se tu setkali, takže k věci.“ Rázný tón s náznakem smutku v hlase Azraela vlkodlaka i upířici překvapil.
Dál však neřekl nic, zarazil se – v tváři zděšený výraz, a díval se někam za ty dva. Jako první se otočila Ellanor a nechápavě pozorovala postavu, která se k nim pomalu blížila.
To se i Tristain otočil a spatřil skvostně oděnou postavu, která se nesla jako bůh. Sněhobílé vlasy spolu s bílým dlouhým pláštěm s kožešinkou a bílými kalhoty s vysokými botami stejné barvy ozařovaly celé šíré okolí tonoucí ve tmě a zároveň vše splývalo se sněhem okolo.
„Sariel.“ Špitl Azrael a raději se díval do země, jako by se styděl.
Anděl, božský anděl. Pomyslela si Ellanor a s obdivem na něj zírala.
Byl tak ženský a zároveň mužný. Krásný a nebezpečný.
„Azraeli.“ Pozdravil anděla. Poté se otočil i na vlkodlaka s upírkou. „Ellanor, Tristaine.“ Pokynul hlavou.
„Nesu důležité poselství z andělského soudu, ale to jsi jistě tušil.“
Azrael pouze mlčky přitakal.
„Jsi si jistě vědom, že jsi opakovaně porušoval naše pravidla. Tedy, že nebudeš zasahovat do pozemského světa, mimo své poslání. Jsi andělem smrti a už jsi jí několikrát obešel. Ano, ze začátku jsme mhouřili nad tvými činy oči, protože jsi dobrý anděl, nikdy jsi neměl problém. Až od jistého okamžiku.“ Odkašlal si.
Ellanor s Tristainem se na sebe významně podívali a pak napjatě pozorovali svého přítele. Azrael však mlčky pozoroval Sariela.
„Upozorňujeme tě, že jakmile ještě jednou porušíš naše pravidla, čeká tě…“ znovu si odkašlal. „Však ty víš.“
Azrael přikývl, Sariel se rozloučil a rázným krokem od nich opět odešel.
Než stačila Ellanor, nebo Tristain něco říct, i Azrael zmizel neznámo kam do hloubi noci…