Podpalte stromy a rozmlatťě skřítky, jdeme slavit

Advent.
Vánoční trhy.
Vánoční nákupy.
Vánoční výzdoba.
Vánoční cukroví.
Vánoční shon.
Vánoční stromeček.
Vánoční setkání rodiny.
Vánoční dárky.
Vánoční balicí papír.
Vánoce.

Nenávidím to!!
----> To divadlo, co se mi každoročně odehrává před očima, ten čas, kdy nemůžu jít ani v klidu nakoupit, a když musím, vracím se domů bez nálady.

//Vánoční výzdoba co vypadá jako mrkev? Soráč, tohle nejsou TY Vánoce//

**
V jednom hektickym dni jsem nakoupila ty mizerný dárky pro rodinu, přátele, pro svého přítele.. a říkala si, proč nedokážou pochopit, že to neslavím. Proč mi každý rok vnucují svoje dárky a očekávají ty pro sebe. Takže chodím jak idiot nakupovat, abych až mi dají zase nějakou naprostou pitomost, co dám do krabic a už v životě neuvidím, mohla říct

"Jééé to je nádhernéé..!! Koukni, tady pro tebe taky něco mám =o)"

Ten úsměv, ty prázdný kecy, ty lži. Nenávidím to.

..

..

..

..

Nenávidím to, protože...........
......mě to každý rok ničí, každý rok stojím u okna, se slzama v očích a říkám si proč tady nemůžou se mnou být.. a nikdo mi neodpoví.. a když se otáčím od okna už se zase usmívám úsměvem s názvem "vánoce, narozeniny a rodinné oslavy" a do toho všeho si připadám jak debil. Nechci tam být. Nikdy tam nechci být. Nechci se tvářit, jak je všechny miluju, nechci!!!

Copak nevidí jak mě to ničí? Jediné co dokáží, je vyčíst mi, že se nebavím, že se nedokážu opravdu smát, že jim to kazím. Tak PROČ TAM MUSÍM BÝT KAŽDÝ ROK????

*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*

Skládám si hlavu do dlaní a sama sobě říkám, že už přece musí být lépe. Není.
Probouzím se a mám slzy v očích, nemohu spát, nezvládám svůj život.
Schovávám se za svojí masku netečnosti a ta už mi nepomáhá.
Odháním od sebe všechny, aby mi nemohli ublížit
----> a zase lžu, ve skutečnosti si myslím, že já jsem ten, kdo nosí smůlu, nechci aby kvůli mě ještě někdo zemřel.

*
*
*
*
Prý jsem introvert.. zdá se vám to tak? Mě ne, tady na těch stránkách už jsem nechala svojí duši. Nebýt tohohle serveru, kdo ví, jak by to dopadlo //jak moc špatně//
Smutný je, že každej, kdo čte moje věci mě zná lépe než kdokoliv co mě potkává v běžném životě. Nebudu na potkání vyprávět o sobě, svých pocitech, to fakt ne.
-------> vlastně jo, pokaždý když se ožeru jako prase, vyložim nejbližšímu člověku celej můj podělanej život. A ten člověk má lítost v očích a mě se z toho chce zvracet //pojďte, budeme polemizovat, jestli je to z lítosti nebo z vypitého množství lihovin//

Mám chuť na zvláštní věci.
*Chtěla bych zakřičet jedný náně do ksichtu, že je jenom pitomá slepice, co vůbec neví, co to je život. A jestli "hrozně nutně" potřebuje novej telefon za 23 000,- i když má měsíc novej za 12 000,- tak ať si ho koupí, ale to ona nemusí. Každej den přede mnou vymejšlí, jak ze svých rodičů vytřískat prachy a já mám chuť jí jednu vrazit. Neví nic a já jí nevrazím. Vím sice, že toho budu litovat, ale neudělám to.
*Potřebovala bych si zakřičet uprostřed davu. Nebýt jeden den neviditelná. NE! Neviditelnost mi vlastně nevadí.... každý tříletý decko v okolí mi určitě závidí..

//Potřebuju, aby už bylo po novym roce, každej zase na deset měsíců zapomene na to, že něco jako vánoce existuje. Jen mi tou dobou přijdou krušný chvilky, ale zvládnu to, jako vždycky všechno. Já sem přece "macho".
Zvládla jsem to každej rok a tenhle to nebude jinak. //

*Napadá mě, na co se vlastně těším. Co mi přináší radost do tohohle života. Nemůžu na nic přijít. Jsem ztracená existence, ale to vím už dávno.