Zlomená křídla 22 - Marná snaha

A právě v tu chvíli k nim přilétl Azrael přilákám pachem smrti. Nejprve si ve své automatizovanosti ani neuvědomil, že je to Tristain, komu jde o život.
Jakmile ale dopadl na zem, vše mu ihned došlo. Ellanor. Tristain zkrvavený na zemi. Smrt.
„Azraeli,“ přistoupila k němu upírka. „Omlouvám se, hrozivě moc se omlouvám, nechala jsem se zvábit svými neomalenými pudy. Nechápu, jak se to mohlo stát.“ lhala, alespoň částečně. „Přeci jsem ti dala slib. Promiň.“
Vrhla se mu kolem krku a plakala.
Azrael ji od sebe odtrhl.
„Ty za nic nemůžeš, to je moje chyba.“ Začal se obviňovat. „Neměl jsem tohle dovolit. Měl jsem ho ochraňovat.“
Padl na kolena a pozoroval, jak Tristain slabě dýchá. Ve smrtelné agonii ho ani pořádně nepoznával.
„To jsem já, Azrael, příteli můj.“
Chtělo se mu řvát. Tohle ho přímo drásalo. Dle svého slibu a poslání nesmí pomáhat těm, kteří jsou jasně odsouzeni k říši mrtvých.
„Azraeli,“ opět se ho pokusila obejmout Ellanor. On však byl jako v transu a nevšímal si jí. Byl zahleděn pouze do svého milovaného Tristaina.
V tom ho něco napadlo.
Ano! Vzbouří se.
Zachrání ho, sice pak poruší slib, stihne ho trest, ale pro něj cokoliv. Jo!
Nakloní se nad něj.
„Neboj se drahý, zachráním tě. Hlavně ještě chvilinku vydrž.“
„Azraeli.“ Šeptá vysílený Tristain. „Nech mě zemřít, nemá to cenu.“
„Tohle neříkej.“ Umlčí ho.
„Pro-sím!“
„Ne!“ vykřikne Azrael a přemýšlí, jak co nejrychleji vlkodlaka zachránit.
Mělo by stačit využít andělské moci a vdechnout mu kapku života. Ano, to by mělo stačit.
Nebo ho jednoduše nesmazat z tabule živých?
Ovšem tuhle možnost brzy zamítl. Ne, to by jistě udělal Sariel poté, co by jej zničil.
Takhle ho také zničí, ale Tristain bude žít.
Naklonil se k němu ještě blíž a přitom se v zděsil! Ve své omámenosti si ani nestačil povšimnout, že Tristain naposledy vydechl.
„Nééééé.“ Vykřikne a začne se bít do prsou.
„Né, prosím.“ Pláče. „Tristaine!“
Ellanor ho i tentokrát obejme, ale už ji neshodí.
„Nedokážeš ho ještě vrátit?“ navrhne upírka po několika dlouhých minutách bolesti anděla nad ztrátou milovaného.
Zavrtí hlavou a smutně se jí složí na prsa. „Ne, to nejde.“
„Ale můžu ho ještě zkusit oživit, třeba se stane zázrak.“ Zažehne v sobě slabý plamínek, naděje, ale je jasné, že se Tristain už neprobudí. Osud chce něco jiného.
Marně se pokouší vdechnout mu část svého života, marně. Nezabírá ani zázračný dotek ruky.
Nic.
Je to beznadějné.
„Tristaine.“ Vydechne Azrael a složí se mrtvému příteli na prsa.
Ellanor na něj. Uvědomila si, co za katastrofu způsobila, ale bohužel nejde vrátit zpět, i když lituje.