Xmas emo story

Hustě sněžilo. Scenérie vloček míhajících se ve světle pouličních lamp dokreslovala atmosféru Štědrého večera.
S rukama v kapsách a hlavou schýlenou mezi rameny nikam nepospíchal. Necítil se ani mladý, ani starý, unavený nebo plný energie, ani nijak zvlášť veselý či naopak smutný. Byl to on a to mu stačilo.
Kýčovité ozdoby natažené přes šířku ulice se lehce pohupovaly.
Opovržlivě se zamračil. Kdy se už konečně pánům radním dostane špetka vkusu...
Zabočil k městským hradbám a odtud ven z centra města, Periferie ho vždy přitahovala a na Vánoce tomu nemohlo být jinak.
Napůl skryt za zasněženým plotem zíral do velkého francouzského okna. Nazdobený stromek zářil a stejně tak dvě děti klečící u něj a rozbalující dárky.
Příliv štětí, radosti a smíchu pronikal přes okno, zahradu a plot až k našemu muži. Nepohnutě do sebe vtahoval emoce.
Pak se odtrhl a přešel k dalšímu domu.
Opět vánoční strom- tentokrát o něco menší a vedle něj staří manželé, sedící v křeslech se šálky čaje. Velký chundelatý pes ležel na předložce u krbu a zdálo se, že spí.
Muž za plotem se narovnal a věnoval oknu poslední pohled.
Stařík položil svoji dlaň na hřbet ruky staré paní, kterým prosvítaly žíly a byl posetý hnědými skvrnami.
Usmáli se na sebe a muž na ulici vykročil vstříc sněhovým vločkám, které mu hladily obličej.

Už se nezastavoval. Šel dál, až k dřevěnnému mostu přes řeku za posledním domem.
Vytáhl ruce z kapes a lokty se opřel o zábradlí. Řeka se stříbrně třpytila a jako nemilosrdná smrt pohlcovala bezbranné vločky, které se k ní snášely.
,,Doufal jsem, že přijdeš.‘‘
Muž na mostě se otočil. Ze stínů za domem vystoupila postava a bez váhání zamířila k němu.
,,Čekám na tebe už dlouho.‘‘
Příchozímu nebylo vidět do tváře, ač se o to náš muž snažil sebevíc.
,,Kdo jsi?‘‘
Neznámý se uchechtl. ,,Na to samé se můžu ptát i já. Takže, kdo jsi ty,‘‘
Našemu muži bylo jasné, že se neznámý neptá na to, kdo je, ale kým je.
Odvrátil se k řece.
,,Byl ses dívat na ty šťastné, usměvavé tváře, které slaví Vánoce. Záviděls jim a ptal ses, proč ty nejsi v teple, klidu a proč nerozbaluješ dárky.‘‘
,,Lžeš,‘‘ odsekl první muž klidně.
,,Ne, Ty víš, že mluvím pravdu. Každý rok takhle chodíš.‘‘
,,Z toho, co říkáš usuzuji, že ty chodíváš taky. Jde jen o to, kdo z nás závidí,‘‘ opáčil první muž lhostejně a podíval se na toho druhého.
Tmu prořízl rudý záblesk a v očích jednoho z nich se objevil strach. Pak přepadl přes dřevěnné zábradlí a stříbrná řeka ho pohltila tak, jako tisíce sněhových vloček před ním.

Beroun, 27.12. 2008
kousek za městem našli dnes ráno manželé venčící psa mrtvolu muže. Po jeho identitě policie zatím pátrá, příčinu smrti určí pitva. Pravděpodobně jde o utonutí.