Sama

Sama. Už zase... Začíná mi z toho hrabat.
To máš blbý.
Víš, co bych ráda dělala?
Hm?
Šla bych do kina. Na cokoliv.
Řekni mi s kým, a půjdem.
Hmm... S nikým. Takže zůstávám doma.
Sáhla do poličky a vytáhla útlou knížečku.
Burroughs.
Magor.
Génius!
Pitomost.
Zajímavý čtivo.
Asi ho milu.
Burroughse?
Víš moc dobře, koho myslím.
Hehe.
...
To je klišé, miluju tě, miluju ho, to říkají jen takový ty blbý holky v růžový. A to já nejsem.
Hmm. Je mi zima.
Seš divná.
To říká ta pravá.
Jo, jenže já aspoň vím, kdo jsem.
Já snad ne?
Tak schválně!
Jsem... Jsem... jsem kus hmoty ve vesmíru!
Teď jsi tomu teda nasadila korunu...
Zklapni.
Ne, ty zklapni. Seš divná, dť ti to povídám. Copak je normální, aby sis takhle povídala sama se sebou?
Ty pomlč.
Jsem ty. A ty seš já.
To je fakt klišé.
Jo, já vím.
Asi ho fakt miluju.
To je hezký, no. Dť ho ani neznáš.
Jo... já vím. Ale když... přpad mi, jako kdybych ho znala celej život. i když jsem ho vlastně viděla jen jednou...
A naposled.
Mlč. On je jako já.
Strašně.
Hele víš co?
Hm? Mlč už.