Vánoce jsou pro všechny

„A verry merry Christmas and happy New Year!“

Zase se po roce dlouhého očekávání blíží Vánoce,nejhezčí svátky roku.Celá škola čar a kouzel v Bradavicích je nádherně vyzdobena.Zábradlí naproti Vstupní síně je lemováno nadýchaným jehličím,ve Velké síně je postaveno několik ozdobených stromů a ze začarovaného stropu padá sníh.V každé chodbě se náhodně objevuje jmelí a studenti,kteří stojí pod ním se musí chtě nechtě políbit.Všude kolem vládne vánoční atmosféra.Nejen u studentů,ale i u profesorů.Dokonce se už přestalo vyučovat.
Dnes je den,kdy studenti odjíždějí na vánoční prázdniny ke svým rodinám.Loučí se spolu,dávají si drobné dárky a plánují své setkání.Hrad zůstane na pár týdnů zcela vylidněný.Tedy až na jednoho studenta.Studenta,který neslaví Vánoce,studenta,který nemá nejmenší chuť jet za svou rodinou.Tímto studentem je téměř všemi neoblíbený Severu Snape.Je to student 6.ročníku Zmijozelu.O Zmijozelu je známo,že je to kolej plná zášti a zloby,což také byla,ale i tady lze najít pár vyjímek.Jednou z nich je právě Severu.Spolu s Lily Evandovou je pokládán za nejlepšího studenta z ročníku.V hloubi duše je citlivý a utrápený,ale nemůže na sobě nechat nic znát.Je přece Zmijozel.City jsou jen pro slabochy a Severu byl odhodlaný se v budoucnu pomstít všem,kteří ho kdy ponížili nebo mu nějakým způsobem ublížili.Největší pomstu už dopředu slíbil dvou nehelvítským studentům-Jamesovi Potterovi a Siriusovi Blackovi.Ale hlavně Potterovi.To on mu ublížil největším způsobem.Ukradl mu jeho lásku,dívku,která jako jediná při mně stála za všech okolností.Ano,byla to Lily.Jeho první a také,jak si slíbil,poslední kamarádka a láska.Nadobro uzavřel průchod svým citům.Začal studovat černou magii a připravovat se na okamžik,kdy se přidá k věrným služebníkům Pána zla-ke smrtijedům.V hlavě mu pořád blikala žárovička,že to co chce udělat není správné,že toho bude brzy litovat.
Severu Snape si myslel,že je jediným studentem na hradě,ale spletl se.Byla tu druhá světlá a nezkažená výjimka Zmijozelu.Studenta 4.ročníku Viktorie Rodelbahnová.Kdybychom nahlédli do její hlavy,viděli bysme stejné myšlenky jako u Severuse.Tihle dva o sobě ovšem nevěděli,protože ve Zmijozelu platilo jisté pravidlo,že každý ročník má svého vůdce a ostatních studentů si nikdo nevšímá.
Ted bylo ovšem jejich setkání nevyhnutelné.Jen oni dva ve Zmijozelu.

Viktorie kráčela potemnělou chodbou do společenské místnosti.Byla si v knihovně vypůjčit nějaké knížky,aby se přes svátky nějak zabavila.
**************************************
Severu se právě zvedal od stolu ve Velké síni.Zase večeřel úplně sám.Ani žádný z profesorů tu nebyl.No,po pravdě mu to vyhovovalo.Vydal se do společenky.Z knihovny si potají odnesl knihy o černé magii a už se těšil,jak si je přečte.
**************************************
Viki řekla heslo a prolezla obrazem do společenské místnosti.I tady to bylo vyzdobené.Člověk by řek,že ve Zmijozelu se Vánoce nijak zvlášt slavit nebudou,ale opak je pravdou.Uprostřed místnosti stál vysoký strom ozdobený stříbrnými bankami.Pod ním se dokonce našlo několik balíčků zabalených v zeleno-stříbrném papíru.Všechny byli pro Viki.Její rodiče na ni byli pyšní.Přáli si,aby byla ve Zmijozelu.Oni sami zde před několika roky studovali.A ani z jednoho z nich se nestal smrtijed.Právě toto na nich Viki obdivovala a slíbila si,že bude taky taková.
Celou místností bylo poházeno zelnými a stříbrnými třpytkami.V krbu plál vesele oheň.Splečenka působila o Vánocích mnohem přívětivěji než během roku.
Viki se usadila v křesle u krbu a právě otevírala knihu,když se obraz odklopil a někdo vešel dovnitř.Viki leknutím nadskočila.Netušila,že by v Bradavicích mohl ještě někdo být.Pozorně se zadívala na chlapce před sebou.Určitě nebyl z jejího ročníku,tipovala ho tak o dva roky staršího.Jen tak na sebe zírali,když chlapec promluvil:
“Co tu chceš?“
Viki překvapeně zamrkala.Co si to vůbec dovoluje?
“Jsem ve SVÉ společenské místnosti.Jestli sis nevšiml,jsem stejně Zmijozel jako ty!“Vypálila na něho zostra.
Ted zmlkl pro změnu on.Po hodné chvíli se představil:
“Jsem Severu Snape“
“Já Viktorie Rodelbahnová“,odpověděla mu Viki chladně.
Severu se jen ušklíbl a chtěl pokračovat do chlapeckých ložnic.Viki ho ale zastavila:
“Proč jsi zůstal v Bradavicích?“Zeptala se zvědavě.Vzápětí toho ovšem litovala.
“Co je ti do toho?“Vyštěkl na ni Severu a práskl za sebou dveřmi od ložnice.Viki to takhle nechtěla.Věděla,že ve Zmijozelu neexistuje opravdové přátelství,ale něco jí říkalo,že tenhle uzavřený kluk si toho už v životě hodně vytrpěl.
Z přemýšlení ji vytrhl zvuk dveří.Severus scházel do společenky.Usoudil,že se k Viktorii nechoval zrovna příjemně,ale on si nemohl pomoct.Moc často se mu nestávalo,že by se s ním někdo bavil.Mezi svými spolužáky byl dobrý jen jako šprt ,co za ně udělá úkoly.Uvědomil si,že právě ted ztratil jediného člověka,který se s nám pokoušel navázat rozhovor.Nejraději by si nafackoval.Rozhodl se,že si s tou dívkou promluví.Pořád seděla v křesle a podle výrazu její tváře usoudil,že je hluboce začtená.
“Ehm,ehm“,odkašlal si,aby na sebe upoutal její pozornost.
Viki vzhlédla: “Co chceš?Zase mi nadat?“
Severu se snažil mluvit co nejklidnějším hlasem: “Já jsem ti přece nenadával.“Poté se zahleděl na špičky svých bot a zamumlal sotva slyšitelně: “Promiň.“
Viki to však slyšela a mile překvapilo. “To je dobrý“,usmála se. “Už se tě na nic ptát nebudu.“
“Hm“,řekl tiše Snape a poté na ni pohlédl:
“Doma o mě nikdo nestojí.Vlastně by stáli,kdyby byla na živu má matka.Ta jediná při mně vždycky stála.Hrozně jsem ji miloval a teď mi chybí“,povzdechl si smutně. “Jenže před třemi roky zemřela .Zabili ji smrtijedi,protože se k nim odmítla přidat.No a tak jsem tu zůstal sám.“Viki viděla,že mu nechtěně ukápla slza.Rychle si rukávem utřel oči.Přece pláčou jen slaboši.A to on rozhodně není.
“T oje mi líto“,pronesla Viki soucitně.
“Nestojím o soucit ani litování“,vyjel na ni mrazivě.
“Jasně“,vyhrkla rychle a trochu změnila téma:
“A co tvůj táta?“
“Ten?“Překvapeně na ni pohlédl.“Ten se schovává.Nikdo neví,kde je.Byl to smrtijed,ale po matčině smrti se svého poslání lekl a zdrhl.“
“A proč jsi tu ty?“Rychle odvedl hovor jiným směrem.Ted byla na řadě s vysvětlováním Viki: “Bratr je těžce nemocnej,neví se co mu je.Leží u Munga a rodiče jsou tam s ním.Mě vzít nechtěli,ale pravidelně mi píší a taky mi poslali dárky.“Ukázala na hromádku pod stromkem.Severus na ni zíral s němým výrazem ve tváři.
“Ty neslavíš Vánoce,že?“Zeptala se opatrně. “Ne“,hlesl skoro neslyšně.
Viki dostala skvělej nápad.Mezitím co si ji Snape pozorně prohlížel,mávla hůlkou a na stole se objevil tác plný cukroví.Další mávnutí hůlkou a místností se rozezněl zvuk koled.Poslední mávnutí a v ruce se jí objevil úhledně zabalený balíček.
“Veselé Vánoce“,Usmála se na něho.Severus nemohl uvěřit svým očím.
“No tak ho otevři“,pobídla ho.Severus si od ní vzal balíček a rozbalil ho.Uvnitř byla kniha o černé magii.Viki stačil jediný pohled,aby poznala že Severusovi udělal radost.Černé oči mu zářily štěstím.Měl hroznou chut ji obejmout,ale nakonec si to rozmyslel.
“Jen do toho“,pobídla ho.Severus ji nejistě objal zašeptal jí do vlasů: “Děkuji“.
“Nemáš zač“,řekla Viki a vzhlédla nad sebe.Objevilo se tam jemlí.Pohlédla mu hluboce do očí.Najednou dostala hroznou chut ho políbit.Ani ho moc neznala,ale z nějakého důvodu ji přitahoval.Raději ale čekala jak se zachová on.Severus na tom byl podobně,ale hrozně se bál citů.Věděl,že ji vidí poprvé v životě,ale byla prostě výjimečná.Déle už to ale nevydržel.Naklonil se k ní a jejich rty se spojily.Severus nechtěl udělat nic špatně,tak jen zlehka sál její dolní ret.V okamžiku,kdy Viki otevřela ústa v tichém vzdechu,vklouzl Severus jazykem do jejich úst.Jemně je prozkoumával.Bylo to nádherné.Ani jeden z nich něco podobného nezažil.Náhlá vášen a láska je naplnila přepadla nečekaně.Po chvíli se od ní odtáhl.Nevěděl co říct.Namísto odpovědi se k němu Viki přitulila.Jen tak v tichosti tu seděli a poslouchali koledy.
Tohle byli Severusovy první a zároven nejlepší Vánoce.Našel pochopení a taky,ač si to nerad připouštěl,lásku.Opravdu se do Viki zamiloval.A ona do něho také.Jen se dohodli,že pravou a neposkvrněnou lásku si nechají pro sebe a v dohledu svých spolužáků budou jako každý jiný zmijozelský pár.

“War is over.Now…“