V Objetí Temnot – Akt III. – Přítel Nebo Nepřítel?

Scéna 1

Krajina kolem Zdi. Noc.
Díváme se na krajinu kolem Zdi. Na straně Říše Světel se to hemží lucernami, všude kam jen oko dohlédne. Když se podíváme blíž (v detailech) zahlédneme spoustu lidiček, ať už jakýchkoli věků, pohlaví, barev, kteří chodí po Říši a volají.

LIDÉ: Tanečnice! Tanečnice! Kde jsi? Ozvi se! Haló!

Mezi nimi zahlédneme i Helenu, která vede jednu skupinu.

HELENA: Julie! Julie!

Scéna 2

Pokoj Tanečnic v domku u Zdi. Noc.
Hledíme na Juliinu bývalou rozbitou masku, která leží na stole u Heleniny postele. Její kousky jsou společně naskládané vedle sebe, ale maska není složená. Je podložená papíry, je tam spousta nástrojů. Z chodby za pootevřenými dveřmi se začnou ozývat hlasy Heleny a Cvičitele.

HELENA: Nic. Hledali jsme ji odsud až k vesnici, podél Zdi v okruhu asi deset kilometrů a nikde není. Několik našich sleduje i Říši Temnot, jestli ji tam neuvidí.

CVIČITEL: Dobře. Musíš být unavená, jdi si lehnout. Zorganizuju druhý oddíl a pošlu je hledat dál.

HELENA: Ale co Senát? Když ji nenajdeme…

CVIČITEL: Sněm už stejně začal. Výselch se nekoná, protože Julie nepřišla.

HELENA: Ale…

CVIČITEL: Jsi unavená. Jdi si lehnout.

Ozve se několik kroků a do pokoje přijde Helena, smutně zavře za sebou dveře, vzdychne si a zhroutí se na židli u stolu. Podívá se na Juliinu rozbitou masku.
Pak se zvedne od stolu, Podívá se ještě na masku, nechá ji ležet na stole a padne na postel. Rozloučíme se záběrem na Helenu na posteli přes Juliinu rozbitou masku.

Scéna 3

Pozdní odpoledne. Vesnice U Zdi.
Helena si nese nějakou svačinu a chystá se jít hledat dál. Jde vesničkou a sleduje unavené lidi, kteří se za ní smutně otáčejí. Vejde do úzké prázdné ulice a přemýšlí. Náhle uslyší známý hlas Cvičitele, ozývající se z jednoho z malých oken v ulici v přízemí. Připlíží se k oknu, zde se pak přikrčí a poslouchá. Během rozhovoru sledujeme pouze ji a to, co ona vidí z místnosti za oknem (okno je zatemněné, je toho vidět opravdu málo a navíc Helena nechce být odhalena).

CVIČITEL: …musíte si proto uvědomit, páni Senátoři, co tato situace znamená.

JINÝ HLAS: Jistě. Je třeba zasáhnout.

JINÝ HLAS 2: Rozhodnutí, které po nás chcete, však vyžaduje ohromnou změnu a pokud toto rozhodnutí přijmeme, bude výsledek velmi nejistý. Pochopte to.

JINÝ HLAS 3: Ano, ovšem. Uvědomte si, že sám žádnou pravomoc nemáte a my z naší pravomoci rozhodujeme pouze na vaši radu. Musíme mít jistotu, jak vy, tak my, že se situace takto vyřeší.

JINÝ HLAS 2: Ano. (na chvilku se odmlčí a pak vzdychne.) Vzhledem k závažnosti situace je třeba učinit rozhodnutí rychle a v záležitosti Tanečnic jsme my Senátoři bezradní. Musíme se tedy spolehnout na vaše informace, Cvičiteli. Řekněte nám, co vy radíte.

CVIČITEL: Jak už jsem říkal, pane Senátore, Tanečnice už nemohou být spolu, ani pokud se Julie objeví. Z Julie se stává nestvůra, tak jako ze všeho, co má něco společného s Říší Temnot.

Helena se nestačí divit tomu, co Cvičitel říká.

CVIČITEL: Když byla znásilněna nestvůrami, zasely jí do hlavy myšlenky a touhy, které nemají nic společného se světlem. Je nakažená zhoubnou chorobou, která rozežírá její mysl a vnucuje jí temné myšlenky. Proto nemůže dál dělat Tanečnici a zároveň musí být držena z dosahu druhé Tanečnice.

Během Cvičitelovi řeči Helena smutně vzpomíná na Julii, jak v prvním aktu říkala „Je to můj život.“ Helena sama si přitom řekne „Náš život!“ Je vidět, že Julii lituje.

JINÝ HLAS 3: Co ale navrhujete dál? Nemáme žádné „náhradní“ Tanečnice a zaučit je, to…

CVIČITEL: Něco se musí udělat! I kdyby měla být nějakou dobu jen jedna Tanečnice!

JINÝ HLAS 2: To přeci nejde! To nemyslíte… (Helena už víc neslyší)

Helena si protře oči od zárodků slz, tiše vstane a odejde domů.

Scéna 4

Vesnice u Zdi. Odpoledne.
Díváme se na ulice Vesnice u Zdi, klidné až melancholické, na kterých jen občas zahlédneme človíčka, jdoucího si domů pro zásoby jídla na další hledání Julie, či jiného osvěžujícího se vodou z fontány.
Díváme se na kraj vesnice směrem do vnitrozemí Říše Světel. Z dálky je slyšet dusot nohou a zvuky těžkých kol.
Lidé ve vesnici se ohlédnou za zvuky. Když se pak podíváme zpět, vidíme že do vesnice míří jakýsi dav lidí. Když se podíváme blíž, zjistíme, že to jsou vojáci Říše Světel s těžkou obrannou technikou (veliké vozy se znaky slunce a všechny zbraně a technika je dělána jako odraz Slunce - meče jako Sluneční paprsky, plamenomety…). Celá armáda pak vjede do vesnice a zůstane stát na náměstí. Z oken se dívají lidé, děti pláčou a na tribunu vyjde starosta se svými zástupci, zatímco se vojáci stahují do domků a usazují v bytech.

STAROSTA: Nemějte obavy, občané! Bude potřeba jen trochu vaší odvahy a spolupráce v těžkých časech, které nás během příštích dnů čekají. Jak jistě už víte, jedna z Tanečnic zmizela. Strávili jsme už dlouhou dobu jejím hledáním, které bylo bezvýsledné. Avšak z toho, jak dlouho už na naši Říši nezaútočily nestvůry, její návštěva Říše Temnot zřejmě nestvůry na čas zahnala. Nový útok však přijde a my musíme být připraveni. Proto pamatujte, občané: Odteď bude jen jedna Tanečnice a armáda Říše Světel, která dnes přišla a usadí se v naší vesnici, bude střežit Zeď pro případ, že by na svůj úkol Tanečnice sama nestačila.

Scéna 5

Noc. Zeď.
Helena, stojící na Zdi a přecházející ze strany na stranu v hávu Tanečnice, se otočí směrem do Říše Temnot, když uslyší buben. Útok začíná.
Vojáci, skrytí za Zdí, zpozorní a někteří pevněji sevřou své zbraně. Cvičitel bubnuje. Nestvůry se začínají objevovat. Helena začíná tančit.
Nestvůry se přibližují i přesto, že Helena tančí. Mají na tvářích odporné úšklebky. Helena se snaží. Vojáci pevněji stisknou své zbraně. Helena zavře oči a jakoby to nechtěla vidět. Podívá se na místo, kde dřív vždycky stála Julie. Najednou tam Julii vidí (je to jen její představa), jak tančí s ní (aniž by si jí všímala komunikuje pohledy s nestvůrami) a uklidní se. A jak se postupně zklidňuje, začne její róba zářit. Nestvůry to nečekaly a začnou skřípět zuby a vrčet a vřískat. Vojáci i s Cvičitelem se uklidní. Helena tančí a občas se podívá na Julii, která v její hlavě tančí s ní.
Nakonec nestvůry opět utečou, Helena přestane tančit, oddychne si a sundá si masku. Vojáci zajásají a vyhodí do vzduchu zbraně, běží s jásotem k Heleně a za přihlížení Cvičitele, který uznale pokývá hlavou, ji vezmou nad ramena a s křikem ji velebí. Helena se šťastně otočí ke Zdi, ale Julie už na ní nestojí.

Scéna 6

Den. Cvičiště u Zdi.
Helena sedí na zemi na cvičišti a dívá se k zemi. Na cvičiště přijde Cvičitel a přinese Heleně snídani. Helena k němu vzhlédne s nadějí. Očividně má něco za lubem.

CVIČITEL: Snídaně šampiónů! Právě tady jednoho šampióna máme!

Helena se usměje.

HELENA: Děkuju, ale nejsem žádnej šampión.

CVIČITEL: Mě jsi včera přesvedčila o tom, že jsi.

Helena se zatváří že Cvičitel jen neví, co říká. Oba se pustí do jídla. Cvičitel chvíli mlčí, ale pak začne mluvit.

CVIČITEL: Musíš se ale rozhodnout, co dál. Tohle je dočasné řešení, ale pokud chceš, může to tak zůstat. Ty to zvládneš.

Helena mlčí.

CVIČITEL: Ty nemáš radost? Včera jsi úplně sama zachránila naší Říši!

HELENA: A co Julie?

Cvičitel si vzdychne.

CVIČITEL: Julie si vybrala jinou cestu. Rozhodla se pro ní sama a já něco takového čekal už dávno. Všechny ty její úlety, hádání, zvědavost! Tušil jsem, kam to všechno směřuje.

HELENA: Jak tohle můžete říct?

CVIČITEL: Heleno, já mám Julii rád tak jak jsem měl vždycky. Teď jí jen trochu víc rozumím.

HELENA: Neznáte jí. Myslíte si, že jo, ale je toho víc, co nevíte. (odmlčí se a sbírá odvahu) Já ji chci zpátky.

CVIČITEL (temně): To nejde. I kdyby neutekla, nemohl jsem vás dvě nechat spolu. Julie je nakažená temnotou. Nechci, aby to postihlo i tebe. To se nesmí stát. Mysli na všechny lidi.

Helena vstane.

HELENA: Já na ně ale myslím. Včera, když jsem tančila, zezačátku jsem vůbec nevěděla, co dělat. Nemohla jsem ten tanec cítit. Nemohla jsem probudit kouzla. Protože já jsem nikdy nebyla ta, kdo je probouzel.

CVIČITEL: Nesmysl! Kdybys to ani tehdy nebyla ty, nikdy by se ti nemohlo podařit probudit je včera! Když jste tančili obě, byla to krása na pohled, ovšem, nádherně jste se doplňovali, ale Julie je teď pryč! Ty se musíš postavit na vlastní nohy!

HELENA: Asi máte pravdu. Možná jsem to byla já, kdo ta kouzla probouzel.

CVIČITEL: No vidíš!

HELENA: Ale probouzela jsem je pro ni.

Cvičitel už neví, co říct.

HELENA: Včera, když jsem tančila, také. Stála jsem tam sama a neměla jsem koho doplňovat. Kus mě tam chyběl. Ten kus, který vzhlíží k tý uličnický exhibošce, která si vždycky ukradne celej tanec pro sebe. Julie tam nebyla a já neměla koho následovat.

CVIČITEL (křičí): Ale zvládlas to přeci!!

HELENA: Já si ji představovala. Zavolala jsem si ji na pomoc, abych všechny ty lidi nezklamala a abych byla schopná tančit. Bez ní jsem na nic.

Cvičitel praští pěstí do dřevěného tácu, na kterém přinesl snídani.

CVIČITEL (křičí): Bylas to ty! Ty, ty, a jenom ty! Nikdo jinej tam nebyl, tak co mi to tu chceš namluvit?! Že to nezvládneš? Musíš! Ty jsi ten, kdo to teď bude dělat a ty to dokážeš!

Helena se Cvičitele skoro lekne. On přestane mluvit, ale ona nemá odvahu nic říct.

CVIČITEL: Nebudeš si při tančení nic představovat a zvládneš to! Ty jediná! Nikdo jinej!

Helena to nevydrží a běží do domku. Cvičitele se s námahou zvedne a běží za ní.

CVIČITEL: Počkej!! Ještě jsem neskončil!!

Helena se zavře v pokoji Tanečnic a zamkne. Cvičitel lomcuje dveřmi, ale dovnitř se nedostane.

CVIČITEL: Heleno!! Pojď ven! (vydýchá se a uvědomí si, že takhle nic nepořídí a tak už klidněji:) Musíš se postavit na vlastní nohy. Říše Světel má jen tebe. Jsi naše jediná naděje. Julie to bejt nemůže, protože ona chce zlo. Je součástí Říše Temnot, proč to nechceš pochopit? Ty to teď musíš pochopit a tančit pro nás dál. Potřebujeme tě.

Helena sedí uvnitř u stolu a Cvičitele ani neposlouchá. Jen drží v třesoucích se rukou kousky Juliiny masky a dívá se na ně.

Scéna 7

Vesnice u Zdi. Večer.
Helena s Cvičitelem jdou společně z vesnice s taškami. Cvičitel je docela nesvůj. Helena je smutná.

HELENA: Nejde to vrátit zpátky, viďte?

CVIČITEL: Myslíš Julii?

Helena přikývne.

CVIČITEL: Není důvod Julii z něčeho vinit. Rozhodla se sama, takhle to ona sama chce.

Helena sklopí hlavu a cukne jí koutek úst.

HELENA: Víte… Já se snažila to vrátit. Proč vás lidé neposlouchají, když vám jde jen o to, aby zůstali takoví, jací byli? Je to zrada, když se vám změní před očima.

CVIČITEL: Já vím. Sedáváš pořád v pokoji a snažíš se opravit její masku, i když už jsem jí vyřezal novou. Je to těžké, já vím, ale jakmile se něco stane, už to nejde odestát. Jednou se to prostě stane a člověk to musí přijmout, ať se mu to líbí, nebo ne. Julie je v temnotách, co s tím teď naděláš?

Helena se s výtkou otočí na Cvičitele.

HELENA: Člověk to ale hlavně musí správně pochopit.

CVIČITEL (jakoby si nevšiml, že to je výtka): Tak, tak.

Helena se podívá zase k zemi. Dvojice jde dál. Jdou kolem jednoho temného parčíku, ze kterého uslyší pokřikování. Oba se zastaví a dívají se do parku.

HLAS 1: Zrádče! Takhle zklamat celou naší Říši!

HLAS 2: Už to není jako dřív, co? Dřív by jsme ti tady na ulici museli salutovat! (vícehlasý smích)

HLAS 1: Jo a koukni teď! Tumáš!

Ozve se kopnutí a kdosi vyhrkne. Ozývá se víc zvuků kopanců a podobných agresivních útoků.

HLAS 3: Tak co, jak se ti to líbí, he? Líbí se ti to tak jako se ti to líbilo s těma příšerama?

Cvičiteli náhle dojde, kdo je onen napadený. Helena to však přeslechne poslední větu, protože na uličníky křikne a nemešká a chce jít pomoci utlačovanému.

HELENA: Hej!

Cvičitel ji však chytne za ruku. Helena se otočí a Cvičitel zakroutí hlavou. Helena je překvapena jeho netečností a vytrhne se mu. Cvičitel za ní však ještě zakřičí:

CVIČITEL: Heleno, nech to bejt! Ona to tak chce!

Helena utíká směrem ke čtveřici mladíků, kteří se sklánějí nad jakousi osobou, kterou kopou a která leží schoulená na zemi. Stojí pod lampou.

HELENA: Hej! Nechte jí bejt! Co to do vás vjelo?!

KLUK 1 A 3: Tanečnice!!

Kluci se hned stáhnou od ubožáka na zemi a kleknou si. Helena doběhne na místo.

HELENA: Co to děláte? Já nevím, co provedla, ale jste přeci občané Říše Světel, jak můžete někomu dělat takové věci?

Cvičitel také doběhne na místo a zbytek cesty už jen pomalu dojde. Helena se skloní k ubožákovi a chce ho obrátit na břicho. Chvilku se dotyčný zdráhá, ale pak ho (kvůli zesláblosti) Helena přemůže a otočí si jeho hlavu na koleno. Spatří tvář Julie. Cvičitel se zamračí. Helena je překvapením bez sebe.

HELENA: Julie! Vy hajzlové! Co jste to provedli?! Jak jste mohli, vždyť je to Tanečnice!! Julie…

Julie se jen mračí a nemluví.

HELENA: Tak Julie, řekni něco!

Julie polkne a stále se jen mračí. Helena se otočí na Cvičitele.

CVIČITEL: Já ti to říkal, ona to tak chce.

Helena se otočí zpět na Julii a když se u ní neshledá s přímým pohledem, cloumá s ní zlost spojená s pláčem. Shodí ji ze svého kolena,…

HELENA: Proč nikdo nic nechápe?!

…vstane a rozkřikne se.

HELENA: Vy vypadněte!! Jděte mi z očí! Styďte se!!

Kluci se zvednou a utečou. Julie se v bolestech posadí na zemi. Helena se na ni otočí. Pak se otočí zády k celé scéně a jde naštvaně domů.

HELENA: Já už nemůžu! Mám vás obou dost! Už nemůžu dál!!

Helena se ještě naposled, když mine Cvičitele, otočí na Julii. V jejích očích je něco jako prosba o pomoc… Julie ten pohled zachytí a natolik ji zaujme, že se na Helenu nepřestane dívat. Helena se otočí a jde pryč. Pohledem na Cvičitele, který přijde k Julii a pomáhá ji na nohy, scéna končí.

Konec třetího aktu.