Hledač

Když jsem šel jednou přes Královský dvůr, spatřil jsem Bazila. Byl bych přešel, ale nějak vyváděl ten Bazil. Měl pracovní habitus a chodil z jedné strany dvora na druhou. Připomínal mi zvíře v kleci. Byl přitom podivně shrbený a hleděl tupě do země. Natolik mě zaujalo jeho chování, že jsem se zastavil a pozoroval ho.
„Co to děláš Bazile?“ zeptal jsem se ho posléze.
Bazil nedůvěřivě zdvihl hlavu a odpověděl, aniž by vzpřímil své shrbené tělo a zmrzačenou duši: „Hledám.“
„Co prosím tě hledáš na Královském dvoře?“ divil jsem se.
„Sebedůvěru,“ odvětil.
„Sebedůvěru?“ žasl jsem. „Ty jsi ztratil sebedůvěru?“
„Neztratil,“ vysvětloval, „ještě jsem ji nenašel…“
„A proč ji hledáš právě tady, Bazile?“ vyzvídal jsem.
„Ale…!“ štěkl po mně a zuřivě mávl paží přes celý Královský dvůr.
Přestal mě vnímat a já viděl, že už mu nepomohu. „Jen hledej Bazile, jen hledej…“ konejšil jsem ho.
Poté jsem odešel.
Když jsem se vracel, už jsem Bazila na Královském dvoře nezastihl, ačkoliv jsme se vídali. Přemýšlel jsem o tom, ale ne až do konce.
Dlouho nebylo Bazila, až jsem ho náhodou objevil, když vystupoval z nových kožešinových potahů. To už neměl ten habitus jako předtím a už nebyl shrbený. Stále však měl zmrzačenou duši. Hleděl vzhůru nosem a jeho tvář už postrádala i ten přihlouplý výraz. Zavolal jsem naň, ale on neviděl a neslyšel, anebo nechtěl…
Pak jsem na něj málem zapomněl, nebýt Královského dvoru. Zase hledal, nebo co. Kopal přitom nohama, až se prášilo a byl ohnutý až k zemi. Kupodivu měl opět pracovní habitus a tvářil se tupě. Poznal jsem ho podle šeredně pokroucené duše.
„To zase něco hledáš, Bazile?“ ptám se ho.
„Baže hledám!“ nato zahalekal Bazil.
„A co proboha!“
Teď přestal kopat a sednul si do prachu.
„Důvěru,“ řekl odevzdaně smutně.
„Už zase důvěru?“ kroutil jsem hlavou.
Bazil zkormouceně šeptl: „Důvěru lidí.“ Pak křičel: „Ztratil jsem důvěru lidí!“ A začal si rvát vlasy.
Už jsem si byl jist, že mu není pomoci, a pokračoval jsem proto v cestě.
Od té doby jsem Bazila vídával jenom v tom samém habitu a ne jinde než v tramvaji nebo na ulici. Někdy také na Královském dvoře. Kolikrát volal s tím svým tupým výrazem. Ale já neviděl a neslyšel…