Lidé, historie, technologie a naděje na lepší budoucnost

Za těch svých pár let jsem už přece jen stihnul malinký kousek světa vidět. Mnohokrát jako turista a dvakrát i jako student v zahraničí, když sem neměl z rodinných důvodů na vybranou. Nikdy sem se nechtěl nechat takhle někam tahat a hned jak to bylo možné, rekreační i studijní turistice sem u sebe učinil utrum. Zatím jsem vždy dával přednost domácímu pohodlí, vlastnímu klidu a pořádku. A s internetem pak i vlastnímu světu.

Cizí země, cizí kultury, jazyky, lidé a jejich tradice, velenudné památky a umění, náboženství, národní pýchy a pomluvy mě nezajímaly a nezajímají, s výjimkou pouze toho základního, z čeho lze poznávat lidskou psychiku a základní historické principy a události.

Cizí jazyky sem se v zahraničí nenaučil, lid a krásy těch zemí moc nepoznal. Co sem poznal a naučil se, sem zapomněl, protože mě to nezajímalo, i když to třeba bylo pěkné. Několik důležitých věcí sem se ale přece jen naučil.

Nemá smysl být pyšný na to, že sem Čech, protože naše země v ničem nevyniká. Teď nenarážím na naše dějiny, kde sme v posledním století nesehráli nijak slavnou roli, nýbrž na přírodní zákony. Proč bychom jen proto, že žijeme na jednom území, měli být lepší nebo horší než někdo, kdo žije někde na druhé straně planety? Proč bych měl cítit k někomu kdo se narodil ve stejném městě jako já něco jiného, než k někomu z vedlejšího státu?

Nepopírám, že s lidmi, co žijí ve stejných podmínkách a na podobných místech sdílím mnohé, v případě spoluobčanů jsou to kultura, znalosti, zvyky, jazyk, historie i geny. Nepopírám, že lidská DNA nás nutí v zájmu sebezachování k hledání svého klanu, svého týmu a lidí, ke kterým patřím a s kterými můžu počítat. Nepopírám, že naše psychika ke svému zdraví potřebuje jasně definované nepřátele, oponenta a jeho tým, toho, kdo musí být poražen abych já přežil. Dokud si ponecháme jako stavební jednotku naší rasy právě tuto DNA, jí tvořené tělo a psychiku, neoprostíme se od těchto zákonů. Někteří se neoprostí ani od Boha, který pro ně vskutku existuje tak jako vše, čemu věříme. A něčemu věřit musíme.

Popírám ale správnost dodržování zbytečných a překonaných tradic a zákonů. Odmítám nutnost opakování historie, ke kterému dochází, protože se historií zbytečně příliš zabýváme. To že před stovkami let nebylo technicky možné porozumět někomu z jiné části světa, s jinou kulturou, zájmy a fyzickými rysy neznamená, že pro mě dnes má být stále podivným cizincem nebo dokonce nepřítelem. Možná moji předci bojovali proti jeho předkům, na tom nic nezměníme. Je to jasné, vědecky pochopené a téměř i vysvětlené do poslední molekuly. S vědomím tohoto, s pochopením nikoliv chyb, ale přirozených událostí jejichž opakování by nám uškodilo, můžu v klidu zapomenout na naučenou nenávist a brát každého stejně, nehledě na historický původ.

Díky technologii se historie opakovat nemusí. Člověk je naprogramován, od první buňky funguje a žije podle vlastní DNA a dle vlivu okolí. Budeme-li chtít vytvořit pro sebe lepší budoucnost než byla naše historie, máme stále větší možnosti měnit buďto tuto DNA nebo měnit toto okolí. Ke změnám okolí již vlivem technologie dochází a výsledkem jsem mimo jiné já, člověk s původní DNA žijící v takovém technicky a vědomostně vyspělém prostředí, které ho učí s tímto pradávným "typem" DNA pracovat, ovládat svoje tělo i psychiku mnohem více, než bylo dříve možné. Člověk je k tomu nucen, potlačovat a zpracovávat vrozené pudy a přetvářet instinktivní v naučené, to vše stále s tisíce let starým typem DNA, starým modelem těla, psychiky a duše.

Lidský život se tím stává složitejším, bohatším, různorodějším a nestabilnějším. Nároky na dnešní život se s nároky na život před tisíci lety nedají srovnávat. Žijeme déle a zpracováváme tisíckrát více informací každý den, stále se musíme učit, přizpůsobovat a hledat nové hodnoty. To vše stále s v podstatě stejnou DNA, tělem a mozkem, které před tisíci lety sloužili lovcům a zemědělcům. Přináší to problémy a nejeden člověk se svou DNA, svým tělem a svou psychikou v dnešním náročném světě nepřežije, přestože mu nejsou překážkou ani přírodní podmínky ani jiní lidé. To je ale už jiné téma.

A stále tu jsou lidé, co žijí a umírají jednodušeji, co se nemoří s tím s čím se moříme my a mají své jednodušší a přece zásadní problémy. A stále s nimi sdílíme v podstatě stejný typ DNA, rasu, tělo a psychiku. A také místo k žití, naší planetu. S vědomím tohoto všeho, se znalostmi a technologií dokáže ten samý typ DNA, který má na svědomí lidskou historii, ovládat svou budoucnost

Nepravdy, zbytečnosti a historie musí být pochopeny právě jako to, čím sou nebo musí být zapomenuty. Dokud budeme řízeni touto prastarou DNA, tělem a duší, nezbývá než se obklopit takovým okolím, kulturou a světem, jaké povedou k lepší budoucnosti. Přítomnost, získané vědomosti a životní zkušenosti musí nadále naplňovat naší podstatu, splňovat potřebu domova, svého týmu, definovaného nepřítele a tak dále, přitom ale důvody k nechtěným událostem a opakování historie musí být odstraněny.

Nepokládám za důležité být vzdělaný. Pokládám za důležité vědět takové věci, které mě udělají šťastným. Stojí naše historie, připomínání si všeho dobrého a všeho zlého za to, že se vzdáme míru a lepší budoucnosti? Není smyslem historie a každého činu hledání spokojenosti a lepší budoucnosti? Zdá se, že jediným smysluplným vyvrcholením historie může být jen její pochopení a odpoutání se od ní. Nic nemůže být tak historicky významné jako nastolení všeobecné a ničím neohrožené spokojenosti a dobra. To historii odvrhne a ukončí.