Dopis

Když ses mě zeptal na tu otázku, zarazila jsem se. Nikdy jsem totiž o tom nepřemýšlela, nikdy se mě na to nikdo nezeptal, takže jsem ani nemohla mít připravenou vhodnou odpověď…

Když jsem Tě uviděla na chodbě, ještě předtím než mi Martin řekl, kdo jsi, tak jsem si pomyslela, že jsi takovej ten typ borce, co má všechno na háku, nic ho nemůže rozházet a nikdo mu nesahá ani po kotníky (natož pak já!). Já jsem se krčila někde v prachu u Tvých nohou a v tu chvíli mi bylo jasné, že na Tebe prostě nemám a dopadne to tak, že na Tebe budu pár dní myslet, pak s tím smířím a už Tě nikdy v životě neuvidím a zbude po Tobě jen taková ta sladká vzpomínka…

V tom Caribicu to bylo neskutečné… kdybych nebyla trochu opilá, asi by se mi roztřepaly kolena, že někdo jako Ty mě vůbec kdy pozdraví. Upřímně doteď přemýšlím nad tím, proč jsi to udělal.. Copak jsi mě znal? Copak jsi věděl, že chodím na stejnou školu? Teď mě napadlo, jestli jsme vůbec byli představeni ? Jeden z nejšťastnějších nápadů Ivči vůbec, bylo jít se podívat za Jirkou. A byls tam Ty a najednou jsme si povídali a já si připadala jako ve snu. Jak jsme tam pak seděli s tou Ivčou a já Ti dala ruku „nenápadně“ na nohu a Ty jsi pak nic neudělal, bylo jako polití studenou vodou. V tu chvíli jsem si to ani neuvědomila, ale když jsem na Tebe myslela ráno, tak mi to všechno došlo – fajn večer, ale jediný proč ses se mnou zahazoval, byla ta učebnice do franiny… S tímhle smířená, jsem Ti ji šla dát, v kraťasech co nosím jen málo, protože jsou strašně krátký a tričku, s učebnicí, mobilem a klíčem od baráku v domnění, že budu doma za pět minut maximálně…

Když ses mě pak zeptal, jestli někam nechci zajít, řekla jsem si proč ne. Proč ještě chvíli nestrávit v tom snu… tím bude ta vzpomínka sladší. Celý večer v té hospodě mě jen utvrdil v mém názoru a už jsem od toho nečekala vůbec nic. Trošku mě to mrzelo, strašně pěkně se mi s Tebou povídalo a fakt ses mi líbil, ale vím, že nejsem nějak zvlášť pěkná ani hubená. Když jsi mě pak políbil, skoro jsem tomu nevěřila. Skoro jsem si myslela, že je to nějaký hloupý vtip.. Myslím, že nemusím psát jak strašně fajn byl večer než jsi odlítal..Tak strašně jsem si přála, abys zůstal a byl jen a jen můj. Vůbec jsem nevěřila, že bys o mě ještě kdy zavadil, když se vrátíš.. Maily cos mi psal mi přece jen dávali kapku naděje, ale byla to taková ta poslední kapka naděje co v sobě člověk má, když už stoprocentně ví, že je to špatný.. Ten měsíc byl pro mě hodně zvláštní, spoustu zklamání, bolestí, vůbec to nebylo jednoduchý a mezi tím vším byly Tvoje maily, které mi dávali tu kapku naděje, kterou jsem potřebovala, aby to zvládla.

Vůbec jsem nedoufala, že se budeš chtít vidět, jak přiletíš natož pak hned ten stejný den! Strašně jsem se toho setkání bála..jestli si budeme mít co říct, jaké to bude. Po tom večeru jsem to Tebe byla zamilovaná až po uši. Strašně jsem to nechtěla dávat najevo, protože mi přišlo, že Ty to tak nemáš a kdybych ti třeba řekla, že Tě mám ráda tak by ses sbalil a utekl

Prázdniny s Tebou byly suprový, pořád jsme něco dělali, nikdy nebyla nuda. V té době jsem byla fakt šťastná… Tady raději skončím, oba víme, jaké to bylo a jaké je to teď.

Já se Tě bojím, bojím se, že když se Ti odevzdám a budu Tě milovat, ublížíš mi a já už navždy ztratím důvěru nejen v ty druhé ale hlavně v sebe. Bojím se, že Tě budu milovat a Ty mě ne, že pro mě budeš víc než já pro Tebe.

Je mi s Tebou strašně krásně, co na Tobě miluju je to, že mi dokážeš oponovat tak, že se nad tím musím zamyslet a někdy i přiznat že máš pravdu, to se mi nikdy dřív nestávalo. Je super, že posloucháš hudbu, jaká se líbí i mě, máš rád víceméně věci co já. Líbí se mi, že máme každý i svoje zájmy, a tak se můžeme navzájem obohacovat. Když jsme spolu, ležíme v postýlce, cítím se v bezpečí a jsem fakt šťastná. Nejradši bych trávila každou chvilku s Tebou, probouzet se vedle Tebe. Jak jsme byli spolu hodně teď o Vánocích, bylo prostě super. Žádný starosti, jen Ty a já.

Chtěl jsi vědět, proč Tě mám ráda…

Ne proto co máš na sobě, jak vypadáš či jaké jméno nosíš, ale proto jaký jsi.