Intimity

Najednou se tou intimitou dusit. Krásné, ale stále stejné tělo ho začalo nudit. Nudilo ho tělo, nudil ho svět, nudilo ho být i dýchat. Zalykal se tou nahou krásou. Fyzično se jí chtělo zmocnit a duše odmítnout. Vlhkem a teplem v klíně se mu rozkoší semkly zuby.
Už dlouho se v jeho životě nic neměnilo. Měl pocit, že v něm uvízl, a tak ho nenáviděl. A ze všeho nejvíc nenáviděl ji. Nenáviděl ji, protože to bylo snadné.
Slast, kterou mu její dotyky přinášely se s tou nenávistí neslučovala. A tak jen ležel jako nezúčastněný divák.
S vyvrcholením vzkypěl i odpor vůči ní. Vlastně náhle a nečekaně.
„Vypadni…“ pronesl bezbarvě aniž sám sebe chápal. V pozici na čtyřech a při pokusu ho políbit mu připadala směšná.
„Říkal jsem vypadni!“ zařval a stále nevěděl proč. Chvíli na něj koukala. Snažila se mu cokoliv vyčíst z tváře. Marně.
„To vážně chceš?“
„Chci.“
Poslouchal její kroky překvapeně, jako by nečekal, že odejde. Ležel a soustředil se na svůj dech, překvapilo ho, že bytost, která necítí, může dýchat. Jen tak pro jistotu zdvihl paži a pozoroval ji. Hýbal s ní pomalu nahoru a dolů, jako by se chtěl přesvědčit, že opravdu žije. Připadal si jako blázen. Ještě třikrát zvedl končetinu a opsal ve vzduchu kruh, pak kroky utichly a klaply dveře.

Od puberty si snad nikdy neprohlížel své tělo. Jako by to teď chtěl dohnat, nemohl odtrhnout oči od zrcadla. Zíral na sebe a nemohl přijít na to, co mu připadá divné. Dívka, která mu líbala záda a hladila stehna ho vůbec nezajímala. Věděl, že riskuje, že odejde, ale nemohl se na ni soustředit. Její černé vlasy mu bránily v pohledu na sebe samého a to v něm vzbuzovalo vztek. Měl chuť ji vyhodit, ale jeho potřeba sexu byla větší. Navíc si dobře uvědomoval, že sehnat rychle někde nějakou jinou dívku by mohl být problém. Vlastně ani nevěděl, kde potkal tuhle. Ještě chvíli upřeně koukal před sebe a na sebe a snažil se si vzpomenout. Někde ji přece potkat musel, nemohla se u něho v posteli vzít jen tak, z ničeho nic. Doteky černovlásky však byly pořád intenzivnější, a tak odtrhl oči od svého podivného těla a strhl její tělo na své.
Ve chvíli, kdy si ho dívka vzala do sebe a začala ho něžně dráždit zuby, mu to došlo. To, co mu celou dobu připadalo divné, byl povrch jeho těla. Marcipán, který kdoví proč nahradil jeho kůži, teď mizel v ústech neznámé. Úděs z momentálního zjištění se mísil se vzrušením, jež mu její dotyky způsobovaly, a tak si dál nechal zohavovat své tělo. Černé vlasy začaly pomalu světlat až do úplné blond a pak najednou spatřil tvář Sofie. Nechápal, jak mohl nepoznat její tělo. Pocítil ohromnou radost, že se vrátila. Již takřka nemohl dýchat vzrušením, když přestala. Toužil ji na sebe znovu strhnout, znovu si ji vzít, ale nemohl se pohnout. Klečela vedle něj, znovu na čtyřech, ale tentokrát mu vůbec nepřipadala směšná. Váha ztraceného vyvrcholení bledla vedle strachu, že odejde a už se ho nedotkne. Potom se k němu přisála ústy. Ucítil slast a následně hned bolest. S rozkoší mu ukousla jazyk, který se též změnil v marcipán.
S hrůzou se na ní díval, jak sbírá prádlo a odchází. Chtěl na ni křičel, volat ji zpět, zastavit, ale nemohl vydat hlásku. Zoufale natáhl ruce směrem k ní, ale ona už stála zády. Strachem, že už se neotočí se začal třást zimou…