Bolest

Bolest

Pokojem zazní refrém písně Thiler od Michaela Jacksona, je to zvuk, který ohlašuje příchod sms. Dívka odvrátí oči od knihy, kterou právě čte. Podívá se utrápeně na mobil. Před deseti minutami ho uložila tak, aby po něm nemohla hned sáhnout. Moc dobře věděla, že s každou další sms se její zklamání mnohonásobně zvýší. Snažila se na to nemyslet a tak se zahleděla zpátky do knihy.
Za necelou čtvrthodinu dočetla kapitolu a odhodlala si jít přečíst zprávu. Táhlo jí to od knihy už předtím, ale nechtěla už odpovídat na všechny ty zprávy od něj, protože jí to ničilo. Ničili jí i vzpomínky, které dříve pokládala za ty nejlepší. Jenomže situace se kriticky zhoršila a on od včerejšího večera počítá chvíle, kdy na něj nemyslí.
Zavřela oči, polkla a zmáčkla tlačítko otevřít zprávu.
„ Mrzí mě, že to takhle skončilo, ale fajn. Měj se, možná někdy ...“
I takhle se dá odpovědět na zprávu : „ Promiň už nebudu otravovat.“
Bolí to, ale ona je na zklamání zvyklá. Vyznala mu své city bez jakýchkoliv nadějí a byla připravená na to, že odpověď bude bolet mnohem víc, než odpovědi jiných kluků. A on jí nezklamal. Nikdy jí nezklamal a tak jí nezklamal ani teď.
Ale to na té bolesti nic nezmění. Bolí to, ani neví k čemu to má přirovnat, aby i ostatní pochopili, jaká to je bolest. Popisování pocitů jí nikdy nedělalo problémy. Psala povídky a tak už se naužila jak spolehlivě popsat lidský pocit tak, aby byl realný.
V jejích povídkách hodně lidí umíralo, protože ona je blázen do středověké tortury a romantika jí nic neříkala. Když chodila po ulicích, v duchu vymýšlela způsoby těch nejbolestivějších smrtí.
Ale tohle by nepřála nikomu, ani svému největšímu nepříteli. Nikomu. Začala si pomalu uvědomovat, co to mezi nimi vlastně bylo. Zahleděla se do mobilu.
„ Víš, já mám ohromný problémy s kolenama, pokaždý když udělám blbej pohyb mám nohu v háji. Z koně sem spadla tak, že sem musela do nemocnice. Všechno to bolelo, hrozně to bolelo, ale nic nebolí tolik, jako to, co si mi teď udělal ty.“ řekla si potichu sama pro sebe a posadila se na židli vedle ní.
Na klín se jí posadila kočka, ale téměř okamžitě seskočila dolů a posadila se vedle ní. Spadlo na ní několik slz. Kočka pozorně hleděla na svou paní. Ta se na kočku pochvíli otočila.
„ Zajímavý je, že já píšu povídky, dokážu sepsat jakejkoliv příběh tak, aby se líbil aspoň pěti lidem. Ale pořád čekám. Čekám, až příjde někdo, kdo napíše nebo dokončí můj příběh.“
Natáhla ruku k rádiu a na CD si našla písničku Iris od Goo Goo Dols.

And I'd give up forever to touch you
Cause I know that you feel me somehow ...