Touha

Sedím na prosluněné louce a dívám se do stínu pod pár vzrostlých listnáčů... Rýsuje se tam silueta někoho, koho miluji nade vše. Vidím jak sklání hlavu, poté ji zvedá a zadívá se na mě tím svým kukučem. Ty jeho nádherné oči, topím se v nich.
Vykročí ke mě, tak ležérně, jak to umí jen on. Slunce osvítí jeho nádherný široký hrudník a každý sval na jeho těle. Při pohybu je vidět každá šlacha. Při tom pohledu se dmu pýchou a hrdostí nad tím že ho mám jen pro sebe. Když už je skoro u mě, tak se zvedám a jen tak, prostě protože se mi chce, před ním začnu utíkat. Rozběhne se za mnou. Slyším jak zrychluje a už mě dohání. Nemám šanci, prostě je rychlejší. :)
Přdběhne mě, zavolám na něho a začínám zpomalovat. Zastavím se a ztěžka oddechuji, otočí se a dobíhá ke mně. Jemně mne štouchne do ramene. Přistoupím k němu blíž, obejmu ho kolem krku a zabořím nos do jeho krku. Nádherně voní... senem.
Poodstoupím, jemně ho pohladím od čela, přes nos až k nozdrám. Obejdu ho a vyhoupnu se na něj. Zabořím mu nohy do slabin a už tryskáme přes celou louku zalitou sluncem. Jen já a on, můj krásný hřebeček...