V mé hlavě....

06.Srpen 2008,00:07

Kde to vůbec jsem? Chodím asi ve velkém kruhu nebo co. Stěny jsou bílé, strop i podlaha, pomalu není vidět, kde začínají. Vše je zářivě bílé. Já jdu na boso, nemůžu tedy zanechat ani žádné stopy od tmavé podrážky, abych se ujistil, jestli chodím opravdu v kruhu nebo se mi to jen zdá. Jestli mě jen nemate ten bílý nekončící prostor. Tak mě napadne utrhnout knoflík z košile a hodit ho na zem, hodím jich raději víc, stejně je tu nějak dusno a uvidim, jestli k nim zas dojdu.
Chodím tu už hodiny a knoflíky pořád nikde. Asi se mi opravdu jen zdálo, že chodím v kruhu. Ale kam to jen vede, přece to nemůže vést do nekonečna. najednou mě vyruší hlas. "Hledáš knoflíky?" zarazím se.
JÁ: "Kdo jsi? a jak víš co hledám?"
NEZNÁMÝ: "Jestli si myslíš, že chodíš v kruhu, tak ano, chodíš. Ty knoflíky jsem sebral já."
JÁ: " A proč si to udělal?"
NEZNÁMÝ: "Chtěl jsem vědět, jak moc toužíš vědět, jestli chodíš v kruhu nebo ne. Jak dlouho budeš hledat. Ale ty tu chodíš již celé hodiny."
JÁ: Ano to chodím, ale díky tobě."
NEZNÁMÝ:"To ale není až tak úplně pravda. Nenutil jsem tě, abys tu chodil dokola. Ty sám ses rozhodl, že tu chceš chodit."
JÁ: "Ale kdybys nesebral ty knoflíky..." skočí mi do řeči
NEZNÁMÝ:" Kdybych nesebral ty knoflíky, tak by si zjistil, že k obejití jednoho kruhu ti stačí pouhé dvě hodiny."
JÁ: "A jak dlouho už tu chodím?"
NEZNÁMÝ: "Dva dny."
JÁ: "Nechal si mě tu chodit dva dny?"
NEZNÁMÝ: "Ano nechal. Ale nejsi jako ostatní."
JÁ: "Prosím? Jako ostatní? Tady je někdo další?"
NEZNÁMÝ: "Jsou tu všichni, jen každý má svůj kruh."
JÁ: "Tomu nerozumím. kde jsou všichni?"
NEZNÁMÝ: "Tady, kde teď stojíš ty."
JÁ: "Ale já tu nikoho nevidím?"
NEZNÁMÝ: "Já vím. Ale já vidím všechny."
JÁ: "A kdo si?"
NEZNÁMÝ: "Já jsem Touha!"
JÁ: "Touha? Touha po čem?"
TOUHA: " Teď zrovna tvá touha zjistit, jestli chodíš v kruhu nebo ne. Ale víš co je zvlaštní?"
JÁ: "To netuším, povídej?"
TOUHA: "Že nepátráš po tom, kde ses tady vzal, ale jestli chodíš v kruhu nebo jestli jdeš kupředu."
JÁ: "Vidíš, to mě ani nenapadlo. A co to znamená?"
TOUHA: "To bys měl vědět ty."
JÁ: "Co si myslel tím, že nejsem jako ostatní?"
TOUHA: "Protože většina lidí je zmatená a po pár hodinách chůze si sedne a vzdá to. Vzdá cestu za tím co si na začátku určili."
JÁ: "A co si určili?"
TOUHA: "Zjistit, kde se tu vzali. nějaký čas tu bloudí a pak si odevzdaně sednou a čekají."
JÁ: "Taky je necháš dva dny čekat?"
TOUHA: "Neblázni :) to se mám dva dny dívat, jak tu sedí a bědují? To vydržím nanejvýše půl dne."
JÁ: "Aha, tak to jsem rád, že jsem tě na dva dny zabavil."
TOUHA: "Mohl si chodit ještě déle."
JÁ: "A co z toho plyne pro mě?"
TOUHA: "Že člověk nesmí vzdávat cestu za svými sny. Když budeš hodně chtít, tak jich dosáhneš. Mnozí budou jen nečinně sedět a říkat ti. Jseš blázen. Jseš naivní. Ale ty si šel dál a musíš jít dál. Protože víš, že to je jediná cesta ven z kruhu."

zmizel.......

JÁ: "Počkej! A co moje knoflíky!"