V zajetí nože

Vousatý tesař si vzal nuž ze stolu a začal si jím krájet salám a nechutně se cpát. Pak jako správný desetiletý kluk olízl nuž a položil jej zpět na stůl.

*

V té chvíli si malý nůž s dobrým ostřím a černou rukojetí stěžoval.° Další prase, které nemá vychování. Už mě tento život pořádně štve. Žít v tomhle zapadákově s tlustým tesařem co mě vždy znásilní slinami.°

*

A tak to bylo po celém světě…

Spousta nožů si stěžovala. Třeba perský nuž, kterého používali na kuchání koní. S každým večerem usínal jako vrah, jenž zabil to vznešené zvíře s citlivýma očima.

Nebo vrhací nuž v cirkuse. Často si bědoval, že musí zaseknout ostřím do dřeva jako by byl blázen co se vrhá hlavou do zdi.

I domácí kuchyňský nuž to neměl lehké, každý ho rád používal, ale když přišlo na to aby ho někdo umyl, nikdo se neměl.

A tak se jednoho dne stalo, že se vzbouřili proti svým pánům.

*

Když kočovníci jeli na další pochůzku a chtěli zabít dalšího koně, aby naplnili své nenasytné žaludky. Zjistili, že je někdo sleduje. Vytáhli proto mačety a šli směrem k nepříteli. Na nic nečekali a zaútočili na vetřelce férově dva na jednoho. Řinkot a řev zbrní dodal večeru zvláštní magickou atmosféru. Protivník byl rychlý a v lepší tělesné kondici, bylo pro něj lehké odrážet útoky těch dvou tlustých kočovníku. Počkal, až jeden z nich zaváhal, přesunul se k němu blíž a rychlým švihem mu zpřetrhal půlku těla. Otočil se a elegantně odrazil útok od zbylého kočovníka.

V obličeji se mu objevil zlomyslný úsměv. Kamínkové vlasy s černým podrostem jevili agresivní zvířecí sílu. Kočovník se strachem a zoufalstvím spojil síly a zaútočil. Svým šílenstvím podpořil sou skomíravou morálku a zaslepil strach. Pomalu ohromoval svými útoky nepřítele, že se jen těžko dokázal ubránit. S dalším úderem se rovnováha sil obracela a soupeř byl blíž k zemi a smrti. Posledním úderem se ostří mečů zastavilo o sebe. Tentokrát to byl kočovník, kdo měl ve tváři pocit zlomyslnosti. Ale jen na chvilku, uvědomil si že neznámého připoutalo něco jiného, něž se však stačil zareagovat. Nepřítel vytáhl jeho perský nuž z opasku, kde vyčníval jako by na tuto chvíli čekal celý život a vrazil mu ho do boku. Kočovník se pokymácel o krok dozadu a nepřítel jako by nic mu sťal hlavu. Vytáhl nuž a odkráčel do neznáme tmy.

*

Zato kuchyňský nuž doma v šuplíku dumal, jak by se zbavil svého nudného života. A tak jednoho rána, blesknul mu v hlavě nápad. Někdo otevřel šuplík…kuchyňský nuž se šibalský a zlostně zasmál.

Byla to Anička, šestiletá a nejmladší členka rodiny. Rodiče a bráškové spali a proto se rozhodla, že si chleba ukraje sama, a ukojí svůj veliký hlad. Vzala chleba z tašky a kuchyňský domácí nuž a začala jím krájet chleba. Zamyšlená do sebe a o tom na jakou pohádku se za chvíli podívá si nevšimla, že má prsty přes ten okraj, kde krála, jak byla vždy rychlá s nakrájením chleba, tak teď zjistila jak rychle a neuvědoměle si okrájela prsty. V posunku a bolesti pustila nuž, jen se jí ale se vší smůlou zabodl do nohy. Řvala na celý dům a nevěděla, která bolest jí teď více ovládá, neměla sílu vytáhnout nuž z nohy ani se pohnout, jen nevěřícně koukala na svoji ručičku bez prstu a na svoji nohu v niž byl ten prevít zabodnut.

Po tom co Anička probudila svým řevem rodinu i místní panelák se děly velké věci. Ohromení rodiče byli více v šoku než jejich dítě a pohledem z očí do očí jí snad ještě více vystrašili. Brzy přijela sanitka a odvezla malou holčičku do sanitky. Tam jí cestou vytáhli nuž a snažili se jí postarat o ruku. Nuž skončil po vytáhnutí v popelnici, potom u bezdomovce. Ten jej pak v hospodě prodal za pivo jednomu ulitému tesařovi.

Toho večera si v hospodě četli nešťastnou zprávu o tom, že v cirkuse nedalekého okresního města se přihodila nehoda. Vrhač nožů se ze sedmi pokusu trefil sedmkrát do nešťastné a již zesnulé dívky.

*

Tesař se jako obvyklý jiný den nachystal do práce. Vzal si pro změnu místo salámu paštiku a pár kousku nakrájeného chleba. Jako jindy na konci své směny, se chystal olíznout poslední zbytky své svačiny ze svého nože. Připravil se olíznout ostří, ale sklouzla mu ruka a jazyk mel vejpůl. Tekla mu hustě zbarvená krev, teplá a tryskající mu zbarvovala jeho mastný obličej od oběda. Zařval bolesti, hodil nuž směrem k potoku od jeho stodoly. Jen je škoda, že si tam chodili hrát děti.