stále tě miluji

Vystoupila jsem z autobusu do ranní tmy, ještě mírně pobavena hlášky mého kamaráda, který se mnou obtýden cestoval brzy ráno do školy a automaticky pohlédla na místo, kde jsi na mne čekával. Nebyl jsi tam, ani newím proč, ale tvoje nepřítomnost ve mne vyvolala pocit zmatenosti. Nemotorně jsem si to namířila směrem ke škole. Než mi to místo zmizelo z dohledu, ještě jsem se třikrát otočila, ale nebyls tam. Ve škole jsem sotva udržela pozornost, neměla jsem ponětí, co se mnou je, dostat ze sebe koudné slovo pro mne bylo najednou jednou z neobtížnějších věcí a usmát se bolelo tak, jako by mne někdo mrazivě chladnou dýkou bodal přímo do srdce. Všude jsem tě viděla, na čístých listech papíru se mi vykreslovalo tvé jméno a tvou podobu jsem rozeznávala v každé lidské postavě.
Teprve, když jsem po škole došla do parku a políbila někoho jiného než tebe, prasklina na srdci se znovu podlila krví, rozklepala jsem se, jako bych snad dělala něco nečestného a nemohla jsem se mu podívat do očí, viděla jsem v nich tebe. Po dni beze smíchu jsem opět nasedla do autobusu a když mi došlo, jak moc mi chybí tvá náruč, do které bych se schovala, vyhrkli mi slzy do očí. Nepřestala jsem tě milovat, uvědomila jsem si v ten okamžik ten nejbolestnější fakt, který mohl být, ne nikdy jsem tě nepřestala milovat, pouze mi naše láska přišla natolik samozřejmá, že zevšedněla.
V ten okamžik se mé srdce rozlomilo a jeho nedílná část se rozsypala v prach.....miluju tě