Rozchod

"Ach ne! proč mi to děláš?" Proneslo děvče zklamaným tónem k chlapci.

"Tak se mi chce.. to víš..." Zdráhal se odpovědět chlapec.

"Copak je ti úplně jedno co ti říkám?" Dívka s plamenným pohledem už jen sledovala ono zjevení, které se před ní zobrazovalo.

"Ne, to není" Odmítl toto tvrzení chlapec a odvrátil od ní pohled.

"Ale vypadá to tak, dokonce se na mě už ani nedíváš!" Vyhrkla dívka už neschopna zadržet slzy.

"No tak! Vspamatuj se!" Řekl chlapec, přišel k ní blíž a chytil ji za ramena.

"Podívej se na mě..., podívej se mi do očí..., copak... co v nich vidíš?" Chlapec přiblížil svůj obličej k tomu jejímu a díval se jí zhluboka do očí.

"Vážně? Já vidím jen... prohlubující se černou mlhu... nic víc..." Sklopila dívka hlavu

"Ach jo... tak je to přece jen pravda... " Zamručel si pod vousy chlapec a pustil ji.

"Co má být pravda?" "To že mě už nemiluješ..., kdybys mě stále milovala nemohla by jsi vidět v mých očích nic.. nebo snad ano?" Tázavě se na ni zadíval chlapec.

"Potom co se stalo jsem začala o své lásce k tobě uvažovat... a později pochybovat... nevím co se stalo, ale změnil jsi se..." Tentokrát se mu dívka podívala zpříma do očí.

"To neříkej.. prosím" Se skelným pohledem upřel na dívku pohled

"Já myslím, že to co jsme spolu prožili bylo skvělé, ale...."

"Zase to ale.. nemám to rád.. ty to víš.. ty přece o mě víš všechno.." Upřel znovu pohled na dívku.

"Ne to nevím, kdybys mi vše říkal určitě bych to věděla, ale teď.... já nikdy nešpehovala víš? A ani kvůli tobě se nechci své čistoty vzdát!"

"Já tě chápu..., ale nemám co říct... o čem s tebou mluvit..., ale stále tě miluji... i když nevím proč vytratily s mi z úst slova..."

"To co mi říkáš je nádherné, ale vím, že to už nemá cenu... měli bychom s tím skončit.. něco je ve vzduchu.. a já se rozhodně nechci hádat s přírodou..."

"Víš jak ji miluju.." Dodala ještě

"Ano taky o tobě vím všechno a slibuju ti že si to s sebou odnesu do hrobu... "

"Miluju tě a ty to víš, ale popravdě.. ."

"Musím ti něco říct" Řekl mladík a podržel dívku za ruku.

"Zítra odjíždíme pryč z města... bude to snazší..."

Dívka se mu rozplakala v náručí " Já vím bude to snazší, ale přeci jen je těžké se s tebou rozloučit!"

"Debbie... " Chlapec nenacházel slov...

"Už to nemá cenu " A rozplakal s s ní...

A tak tam spolu zůstali a vyrili do stěny své iniciály.. D+D navždy...

Jejich jména zůstanou navždy spojeny... ovšem... jejich duše se už rozešly, i když se teď objímají a brečí spolu....

Ano Darren a Debbie ...se už neuvidí...