smutné!!!

Ahoj "miláčku"...

Promin, že tě takhle oslovuju, ale není tomu tak dávno, kdy jsem ti tohle říkal každý den.. Nevím, co ty právě děláš. Byl bych rád, kdyby jsi spinkala v postýlce a zdálo se ti něco mnohem krásnějšího, než je takhle realita. To já teď právě sedím u PC, poslouchám muziku a po očích mi stékají ne zrovna malé slzy. Moc jsem toho taky nenaspal, takže i kruhy pod očima jsou docela znát. Ale to ty určitě znáš.

Proč ti píšu?? Nevím, asi proto, že mi chybíš. Hrozně moc mi chybíš. Zítra jsme měli být spolu, strávit spolu další krásné chvíle, smát se, objímat se...být spolu. Ale místo toho spolu nebudem asi nikdy. Zní to hrozně a ještě horší je fakt, že je to realita. Chybíš mi. Hrozně moc mi chybíš. Tvůj krásný hlas, tvé krásné oči, tvůj úsměv, který mě vždycky pohladil na srdíčku, jako závan teplého vzduchu. Tvé vlásky, které jsem ti dával za ouško i když jsi to neměla ráda. Tvé krásné a hebké rty...chybíš mi celá!!! hrozně moc. Když tohle píšu, je mi těžko na duši, ale ještě horší je to na srdci. Pocit, že už nikdy nebudu s tebou mi svírá srdce a zavírá ho do klece, zamyká a klíč zahazuje do studny. Plánovali jsme si to spolu krásně, chtěli jsme mít dvě krásné děti. Po tobě krásné a po mě chytré (jestli by teda po mě měli co získat... ). Až ti bude 18. měl jsem pro tebe přijet a měli jsme být spolu napořád. I takovýhle krásný sen, který se stal na dlouhou dobu realitou se rozplynul. A tím se rozplynul celý můj svět. Já teď marně tápám, co mám dál dělat. Jak mám dál žít. :'( nevím....

Jediné, co mě teď udržuje při životě je to, že jsi v pořádku a vzpomínky. To jediné mi zůstalo. Sny a vzpomínky. A poslední pusa v dopise, který jsi mi poslala. Připadám si hrozně prázdný, jako míč bez duše, jak váza bez vody, jak já bez tebe... Říká se, že všechno jednou končí. Říkal jsem si, že je to blbost, že to co máme vytvořené my dva přece nikdy nemůže skončit. Spletl jsem se... Skončilo to, ale každý konec je zároveň i začátek. Teď pro mě začíná to nejhorší, co jsem nikdy zažít nechtěl. A to je život bez tebe.

Víš, ale....nejhorší je, že jsem věděl, že to příjde. Ne zrovna takhle, ale věděl jsem, že jednou příjde den, kdy to budem muset nějak vyřešit. Ale...tohle jsem nečekal. Ani v nejhorších snech (tam jsem radši umřel, jestli si to pamatuješ.. ). Nechci, aby sis dávala cokoliv za vinu. Ty za to nemůžeš a nikdy jsi nemohla. Nemůžeš za to, jaké máš rodiče, v co věří a jakou mají výchovu. Byla jsi k tomu vychována a to nezměníš.

Prosím, prosím. Udělej si aspoň jednou za den chvilku a ozvi se mi nějak. Ať vím, že jsi v pořádku a že ti nic není. Moc mi na tobě záleží. Jako na nikom jiném... Opatruj se...slibuju, že na sebe budu taky opatrný. Měj se co možná nejlépe...a nezapomeň, že jsem tě vždycky miloval, miluju a milovat budu. Jsi to nejlepší, co mě mohlo potkat. Ale....asi nám to není...souzeno..:'(

Slib mi, že neuděláš žádnou blbost a prosím, mluv se mnou.....mluv se mnou o svých pocitech, jak ti je...co chceš dál dělat. Víš, že jsme vždycky na něco přišli spolu, ale když mi to nepovíš. Nebudu ti moct jak pomoct..

Karolínko....Jsem tu pro Tebe!!! Ahoj... :'(