Strach

Kapky deště v pravidelných intervalech bubnují na okenní parapet. Vytvářejí tak hudební kulisu k tmavé noci. V pokoji, ozářeném pouze čajovou svíčkou, sedí chlapec, schoulený, chvěje se. V náručí drží plyšového medvídka. Déšť za oknem stále zesiluje. V hlavě chlapce zní čím dál hlasitěji a rychleji zvuk kapek narážejících do okna. Ve chvíli, kdy blesk ozáří celý pokoj, chlapec se zalekne, svá kolena pevně přitiskne k trupu a začne plakat. V náručí stále tísní medvídka. Déšť stále zesiluje, blesky a hromy se objevují také stále častěji. Chlapcův pláč zní celým pokojem. A nejen pokojem, celý dům slyší chlapcův pláč, kterým chce vyjádřit strach. Ale dům je prázdný. Není v něm nikdo, kdo by utišil chlapcovy slzy. Plamínek svíčky se pomalu zmenšuje, až se přemění v modrý obláček kouře. Náhlá tma chlapce vyděsí natolik, že pouští plyšového medvěda a upadá do mdlob. Pokoj ovládla tma a ticho, jen ty kapky stále bubnují. Na zemi mezi postelí a psacím stolem leží bezvládné tělo asi šestiletého dítěte. Tělo leží bez dechu. V domě stále nikdo není. Nikdo nepřichází chlapci na pomoc. Venku svítá. Kapky přestaly tlouci na parapet, tak jako chlapci přestalo tlouci srdce.