OSUDOVÉ SETKÁNÍ

OSUDOVÉ SETKÁNÍ

BiLLyXcORe:Ahojky princezno
CaRoL239: Zdravím princi na černym koni
BiLLyXcORe: Jakpak ses měla?
CaRoL239: Ále jo šlo to, škola, znáš to…
BiLLyXcORe: Mno neznám, páč už do školy nechodim XD
CaRoL239: No jo, já zapomněla, že pán je už velkej kluk a maká :P
BiLLyXcORe: Právě XD
CaRoL239: No a jak ses měl ty celej den?
BiLLyXcORe: Báječně, vstávačka v půl jedný odpoledne, pak jsem se zašel mrknout do obchoďáku a pak zasedl ke compu:P
CaRoL239: Se někdo má no….

Asi takhle by se dalo začít. Moje chat okno s týpkem co se jmenuje BiLLyXcORe. Není to on, to vím…protože tenhle týpek by se s holkou jako já nejspíš nebavil… ale jsem ráda i za tohle…ten kluk je krásnej, inteligentní… prostě co víc si přát. Celý den na něj myslím a jsem do něj nejspíš zamilovaná. Bohužel, pravděpodobně jen já do něj… No co se dá dělat?. Nakonec na netu ztvrdnu až do půl třetí ráno a chatuju jen s ním. No a pár dalšíma lidma, ale nejvíc s Billym. To budu zítra ráno ve škole vypadat. No jo…ale aspoň mám něco na co se můžu těšit. Jinak můj život stojí za starou bačkoru…

A je tu další den ráno. Budí mě budík na mobilu, pomalu se vyhrabu z postele a jdu do koupelny, kde ze sebe za pomoci černé tužky na oči udělám člověka. Mám od přírody světlou pleť, takže po většinu roku vypadám jako upírka, a to nejenom díky tý pleti, ale i díky hadrům. Vyčistím si zuby, rozčešu černý vlasy, nasadím do očí černý čočky (od přírody mám oči zelený, ale nesnáším tu barvu, takže jsem si našetřila na černý čočky), piercingy ve rtu (mám dva ve spodním vlevo a vpravo) vyměním za kroužky a jdu zpátky do pokoje si vybrat něco na sebe. Chvíli zírám do otevřené skříně, než vytáhnu černý plátěný kalhoty s dírama na kolenou. K tomu si vezmu černý tričko s rudou rukou. Jakoby obtisk, chápete jak to myslím ne? Na ruce si natáhnu černočervené proužkované návleky a na nohy obuju červené botky značky CONVERSE. Jelikož mám ještě půl hodiny než pojede náš školní autobus tak si v rychlosti nalakuju nehty, na střídačku černočervený a k silným černým linkám přidám červený stíny. No vypadám jako by mě vyvrhlo samo peklo.
„Už jdeš Carol?“ Ptá se táta dole. A dneska je výjimečně ráno střízlivej.
„Jo.“ Odseknu mu.
„Počkej, dám ti nějaký peníze na oběd.“ Podá mi dvacetidolarovou bankovku. Podívám se na peníze, na něj, zpátky na peníze, zakroutím hlavou, kuňknu „dík“ a jdu. Po cestě na autobus si zakouřím svojí první ranní cigaretu a poslechnu si novou písničku od mojí oblíbené kapely The Distillers. Za chvíli přijede bus, sednu do něj a jedu na 56 Miles Road v Goose. Vylezu z busu, jako obvykle po mě ředitelka, stojí venku, hodí vražednej pohled, upozorní mě, že to co mám na sobě není školní uniforma, ale víc to nekomentuje. Na naší škole jsou sice školní uniformy víceméně povinný, ale já jí nenosim. Měla jsem kvůli tomu nejeden výstup, takže učitelé už to radši neřeší… Dojdu ke svojí skříňce, vyndám si z ní věci na angličtinu a jdu do třídy. Jako vždycky si sednu do zadní lavice a dělám si svoje věci, což znamená psaní něčeho, nejčastějc si píšu do deníku svoje pocity, myšlenky a poslední dobou se tam často objevuje jméno Billy. I když vím, že to není on, je krásný myslet si, že o mě má aspoň někdo zájem…
Po škole jedu zase domů a na net. Billy se přihlásí během pár minut a hned mi napíše.
BiLLyXcORe: Ahoj princezno, dneska ti to moc slušelo.
CaRoL239: Ahoj, cože? Jaks na to přišel? :-O
BiLLyXcORe: Jednoduše? Ve škole
CaRoL239: Ale vždyť ty nechodíš do školy, nebo jo???

Tohle je divný…Protože Billy se mi omluví, že musí ještě něco zařídit a odhlásí se. No jo, já vím, že Billy není Billy, ale, že by ten kluk co se za něj vydává chodil k nám na školu??? To se mi nezdá… No nebudu to řešit, radši se převlíknu do plavek a jdu na pláž se surfovacím prknem. Pár kluků na mě na pláži píská, ale stačí abych se na ně otočila, podívala se na ně svýma černýma očima (a to nepočítám ten mrtvolně bledej ksicht, černej make-up kolem očí a piercingy) a pomalu se křižujou. Vlezu do vln a asi tak tři hodinky surfuju, než se začne stmívat, pak se dojdu osprchovat, abych se sebe smyla slanou vodu, oblíknu se a jdu zase domů. Do chladného domu, kde bydlím sama s mým alkoholickým otcem. Máma umřela už před třema rokama, když mi bylo čtrnáct, od tý doby se o sebe starám víceméně sama. Sama si vydělávám brigádou (o víkendech pomáhám v supermarketu), táta mi sem tam dá peníze na jídlo nebo na oblečení, ale to mu vždycky musím říct, proto mě docela dostala ta dvacka co mi dal ráno.
Když přijdu domů táta je jako obvykle někde pryč, nejspíš v hospodě nebo nevím… a je mi to jedno, v pokoji zapojím svojí starou elektrickou kytaru od táty (to ještě nebyl alkoholik) a hraju si sama pro sebe hardcore. Dokáže mě to neskutečně uklidnit a nabít energií. V jedenáct kejtru vypojím a jdu spát. Asi na mě něco leze…

A další ráno. Dneska, nevím jak to, ale jsem šťastná. Už od rána jsem šťastná, takže na sebe místo obvyklých černých svršků natáhnu jenom černý tričko, džíny a na ruce si natáhnu hafo barevných náramků a korálků. Obvyklý černý čočky dnes výjimečně vynechám. No co, můžu se zase po dvou letech objevit bez čoček ne? Líčení ovšem jako obvykle, černý linky, černý stíny… Když se na sebe podívám do zrcadla vidím jinou Caroline než obvykle. Malinko víc barevnou, ale co. Pořád jsem to já. Seběhnu dolů do kuchyně, vypiju si jako obvykle černý kafe, řeknu tátovi „ahoj“ a letím na autobus. No letím je moc silný slovo, spíš jdu a samozřejmě cigáro k tomu. Vlezu do busu a ten mě zase odveze až do školy. Ředitelka si mě změří pohledem, zavrtí hlavou a nic neříká. Dojdu do třídy, první hodinu máme matiku, a sednu si opět do poslední lavice. Jaký je můj úžas, když si vedle mě přisedne jeden kluk z efka, které má s náma matiku spojenou. Ten kluk má čistě blond vlasy, modrý oči a úsměv a lá manekýn, přesně takový týpky nesnášim.
„Ahoj Caroline.“ Pozdraví mě, povytáhnu obočí a zírám na něj. Na střední škole Briana McKenzie se mnou moc lidí nemluví. Spíš nikdo, když nepočítám jednu příšernou holku jménem Katherine, která se chce přidat k vampyristům jak ona říká. Asi si myslí, že jsem nějaká upírka nebo co… Ale já jí okázale ignoruju…o ní fakt nestojím. Mám Billyho, Meridith (bohužel je z druhýho konce Kanady, takže jsme se ještě nikdy neviděli), svoje surfovací prkno, kytaru a to mi k životu stačí. No, ale dál.
„Ty mě neznáš, ale já tebe jo. Jmenuju se Neil Bishop.“ Podává mi ruku, opět povytáhnu obočí.
„Těší mě.“ Řeknu sarkastickým tónem, ale ruku mu nestihnu.
„No OK, asi by bylo dobrý říct ti odkud tě znám co?“
„No, nebylo by to na škodu.“
„OK, bude to pro tebe možná šok, ale už to nedokážu dýl držet v tajnosti… Já jsem Billy.“ Moje překvapení je o dost menší než jsem si myslela, že bude až toho kluka co se za Billyho vydává uvidím.
„Aha.“ Vyderu ze svýho nitra.
„Chtěl jsem ti jenom říct, že mě mrzí, že jsem ti lhal. S pravým Billym se neznám, ale znám se s jednou holkou co se s ním zná a řekla mi o něm všechno abych se za něj mohl vydávat…tak promiň, že jsem ti lhal, ale zamiloval jsem se do tebe Carol, dej mi šanci. To co říkal Billy nebyla pravda, nejsem takovej jako on…“ Zvednu ruku abych ho umlčela.
„Hele Neile, sice mě těší, že pro někoho taky můžu bejt holka, ale nezajímá mě to. Tys mi lhal a já lež nemám ráda a i kdybys nelhal, silně pochybuju, že bysme si v něčem rozuměli.“
„Proč myslíš?“
„Tak schválně, třeba muzika. Co posloucháš za hudbu?“
„Madonnu, Take That, Black Eyed Peas, The Corrs…“
„Samý komerční shity. Znáš třeba The Distillers, Thema 11, Something Corporate, Rise Against, Amanda Woodward…?“ Vyjmenuju mu asi dvacet kapel, víc si momentálně nevybavím.
„Díky tobě jo…“
„Právě, díky mě, jinak bys je neznal a ani nevíš co vůbec hrajou. Jdi ode mě pryč a na netu už mi laskavě nikdy nepiš.“ Přesednu si do jiný lavice a milého Neila nechám jeho osudu.
Domů dojdu pěšky, nechce se mi autobusem. Nezajímá mě Neil ani jeho výmysly, ani Billy, já byla zamilovaná, do přeludu… sakra…až teď mě to zklamání začíná bolet. Když přijdu domů hodím si do sportovní tašky pár kusů oblečení a jdu do nedalekého sportovního centra, kde začnu jako šílená mlátit do boxovacího pytle.
„Páni, tobě bych nechtěl přijít pod ruku kočko.“ Plácne mě přes zadek nějakej kluk, nevím kdo to je a je mi to jedno, takže se otočím a rovnou mu jednu napálím, kluk se sveze k zemi, protože to nečekal a já mu kleknu na hrudník. Svůj obličej přiblížím k jeho a přímo do obličeje mu zasyčím: „To bylo poprvý a naposled co ses mě dotknul, jinak přísahám bohu, že až to uděláš příště, tak nedopadneš, takhle, ale mnohem hůř.“ Odplivnu si těsně vedle jeho hlavy a zvednu se. Jeho kámoši se smějou, ale pomůžou mu vstát.
„Krávo.“ Zařve na mě.
„Díky za vzdání pocty, jak víš, že jsem buddhistka?“ Mrknu na něj, ani nepočkám na odpověď, otočím se a když odcházím tak si dám pozor abych mu pořádně šlápla na nohu. Kluk zase zařve, ale bolestí, mě už nechá být. Já se dojdu převlíct a mažu domů. Dostala jsem šílenou chuť se opít. Ranní dobrá nálada je pryč, takže se dojdu vysprchovat a oblíknu si svoje obvyklý oblečení. Černý těsný kalhoty, černý tričko na kterém je nápis STOP LOOKING AT ME, IDIOT, černočervený návleky na ruce, černočervený náramky, v koupelně si nandám černý čočky, namaluju černý linky, černý a červený stíny a jdu zpátky do pokoje abych si na nohy nazula červený conversky. Hmmmm a jsem to zase já… Hodím na sebe ještě černou mikinu s motivy filmu Nightmare Before Christmas, což je můj nejoblíbenější film, do kapsy si dám mobil, klíče, peněženku, cigarety a zapalovač a jdu. Táta není klasicky doma, takže mu jenom napíšu vzkaz na lednici- Jsem venku – i když pochybuju že přijde dřív než já a vyrazím. Beru to pěšky po pláži až do centra, kde jsou různý noční kluby. Celou cestu co jdu mám na hlavě kapucu a koukám na zem, užírá mě prázdnota z toho, že jsem přišla i o poslední co mě drželo při tom, že na mě někomu záleží. Meridith je sice kámoška, ale je daleko…myslím, že kdyby se mi něco stalo, tak si pobrečí, chvíli bude smutnit, ale pak bude OK… bohužel ani jí na mě nezáleží tak jak bych si přála.
„Dávej přece pozor.“ Řekne mužskej hlas, ani jsem si to neuvědomila, že jsem do někoho vrazila.
„Promiň.“ Odpovím a kouknu se nahoru do koho jsem to vrazila a málem omdlím, protože se dívám do tváře přímo Billymu, ne tomu vymyšlenýmu, ale pravýmu Billymu…
„V pořádku, když se tak na tebe koukám, jsem rád, žes do mě vrazila, taková hezká holka se nevidí každej den a mimochodem pěkná mikina.“ Usměje se mile. Má piercingy na stejnejch místech jako já… ale o tom už přece vím dávno.
„Eh, díky.“ Usměju se nesměle.
„A druhý mimochodem, já jsem Billy.“ Podá mi ruku.
„Caroline.“ Usměju se a ruku mu stisknu.