Osud

Seděla na posteli. Seděla a stále tomu nemohla uvěřit. V ruce stále žmoulala tu prokletou modrou knížečku. Už nemohla dál. Cítila, jak se jí zamlžily oči pláčem. Malá kapka se vyhoupla z očí a pomalinku stékala po obličeji. Nechávala za sebou mokrou slanou cestičku. Poté opustila obličej a přistála vevnitř té knížečky. Tuto kapku následovala druhá, třetí. Za chvíli přes pláč viděla jenom šmouhy.
Kapky mezitím začaly rozpouštět vyplněné řádky v té knížečce. Z řádků se stávaly malé šmouhy, takové kroužky, které mají zvláštní tvar. Její iniciály z první stránky nebyly k přečtení. Proč taky. Záleželo vůbec někomu na tom, kdo je a co prožívá?