Vzpomínky pana Zahrádky

Žil byl takhle jeden staroušek, kterému zbývalo už jen pár měsíců života. Proto začal vzpomínat na své mládí. Ze šuplíku si vytáhl své 50 let staré fotoalbum a začal si jej prohlížet. První fotka, na kterou upřel svůj zrak, byla... ehm... trochu sexistická. Byl na ní on a držel slečnu jménem Monika za její velká ňadra. Její jméno si velice dobře pamatoval. Jakpak by ne, byla to jeho první velká láska. Na to léto s ní rád vzpomínal... Bylo mu teprve 20.
Jak tak listoval dál, došel k opravdu zajímavým fotografiím. Byla na nich vyfocena jeho první (a také poslední) manželka Markétka. ''Hrozná svině'' řekl si v duchu. Neustále ho mlátila. Chudák, párkrát skončil i v nemocnici. Raději otočil na další stránku. Zde jeho oči spatřily fotografii, na které byla postarší paní. Moc dobře věděl, o koho se jedná. Byla to Moničina maminka, která ho tehdy jako 19- ti letého mladíka znásilnila. On, po dvou letech, znásilnil jejího syna, aby se jí pomstil. A poté zjistil, že má raději muže než ženy. V té době mu bylo 21 let, ale i přes to se oženil s Markétou. Mlátila ho proto, protože si nejméně 3x do týdne vodil do bytu nějakého homouše. Byl to vážně humus. Po 4 letech společného žití se spolu rozvedli. Absolutně vůbec nechápal, proč jí homouši vadí. Vždyť on by ji klidně toleroval, kdyby si domů vodila lesbičky. Hmmm, ale ona lesbička nebyla. Bohužel. Mohli dát grupáč. Ale nikdy se k němu a jeho příteli nepřidružila. Věděla, že její manžel v posteli stojí za houby. Neustále mu předhazovala, jak ho má malého. Okamžitě otočil dál, nechtěl na toto období vzpomínat.
Na další straně se objevila fotka jeho prvního manžela Marečka. Už žádný ženský. Konečně povolili registrované partnerství homosexualních párů. Jen jim bylo líto, že si stále nemohli adoptovat dítě. Chtěli by malinkého černouška nebo malinkou černošku. Ale po pěti letech se adopce dětí homosexuálními páry povolila. Byli nesmírně šťastní. Chtěli novorozeně, aby ho mohli kojit. Proto si našli budoucí maminku. Za úplatek 200 000 korun českých se dohodli, že jakmile dítě porodí, hned jim ho předá. Samozřejmě, že to byla černoška. Úřady vše povolily. Po devíti měsících se narodil chlapeček. Opravdu roztomilé miminko. Pojmenovali ho Klement. Po pěti letech chlapec začal vypadat jako malý Róm křížený s Vietnamcem. Ale jinak vypadal jak pravý Čech. Začínala se mu objevovat pleška, pivní bříško bylo také velice znatelné a hrozně miloval jídlo. A nejen jídlo. Když měl opravdu veliký hlad, byl schopen sníst například desítky, né-li stovky čokoládových tyčinek i s obalem nebo svíčkovou s 20- ti knedlíky s talířem i příbory. Jeho rodiče z toho byli velice nešťastní. Dokonce ho poslali i na hubnoucí tábor, což pomohlo ostatním dětem, jelikož jim Klement vše sežral. Proto se rozhodli pro radikální řešení problému. Jejich syna odvezli do hladomorny na hrad Špilberk. Mysleli, že alespoň trochu zhubne a bude opět k světu. Bohužel, po dni strádání zemřel.