Mám co jsem chtěl

Mám co jsem chtěl

Anotace: ...

Už tu sedím hezkých pár dní. Mám špinavou malou tužku a kus odrbanýho papíru. Ikdyž většinu času mlčím, chtěl bych, aby to jednou někdo pochopil.
Sedím a na stole mám rozložený balíček černobílých fotek...Je to jedna z mála věcí co vlastním. Dívám se na ty fotky většinu dne a v noci si je představuju v hlavě. Představuju si ten hlas. Představuju si její vůni, když prstem přejíždím po její tváři na fotce.
Měla tu nejkrásnější tvář jakou jsem kdy viděl. Měla ty nejvoňavnější vlasy, ke kterým jsem kdy směl přivonět.
Vždycky se na mě smála. A měla zvláštní výraz když spala, díval jsem se na ní hodiny a nikdy mi to nestačilo.
Byla zvláštní když plakala. Ona plakala pořád a já si myslel, že je blázen. Ale teď tomu rozumím. Teď taky často pláču. Chybí mi.
Přejíždím prstem po jejích rukách, po jejím krku.

Chce se mi plakat, když si vzpomenu na ten vztek, kterej jsem měl. Odešla ode mě pryč. A není pochyb o tom čí to byla vina. Posral jsem to!
Ublížil jsem jí. Podvedl jsem ji.
Chtěla se mnou mít děti, a já jí za to pomalu zmlátil.
Nechtěl jsem, aby se o někoho starala. Měla se starat o mě. Milovat jenom mě.

Chce se mi plakat, když teď už po ničem jiným netoužím.
Chtěl jsem, aby byla moje. Jenom moje.
A když ode mě odešla, věděl jsem že se to nevrátí. Psychopaticky jsem prohlížel a zjišťoval všechny novinky. Měla spoustu přátel..znala spoustu chlapů.
A já dostal vztek. Chtěl jsem ji pro sebe.
Čekal jsem na ni před domem. Kříčela na mě. Nikdy dřív na mě nekřičela.
Dostal jsem vztek.
Nechtěla být se mnou.
Já ji miloval. Pořád ji miluju.
Donutil jsem ji mít strach. Nechutný.
Je mi ze sebe zle. Ale mám, co jsem chtěl. Donutil jsem ji říct, že je moje.
A pak jsem ji zabil. Rozřezal jsem ji na kusy.
Za pár dní mě popraví. Vím, že jsem neudělal nic, za co by mi někdo mohl děkovat.
Jen doufám, že by mě mohl někdo pochopit.
Mám, co jsem chtěl. Ikdyž teď bych chtěl už něco jinýho.
Chtěl bych ji, byt...a ty její vysněný děti.
Místo toho mi zbyla jen ta rulička fotek, tužka, papír a její vyděšený slib.
Ještě, že ji brzo uvidím.
Kéž by mi odpustila. Milovala mě.
Autor Lo-Lee-Ta, 09.02.2009
Přečteno 939x
Tipy 12
Poslední tipující: kikis, jedam, Simísek, bez nápadu na přezdívku..., floreciente, Nergal, R., danaska
ikonkaKomentáře (7)
ikonkaKomentujících (7)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Je to nepopsatelně krásné, zváštně napsané...ale s citem..nic na té povídce není přehnané...tleskám

20.02.2009 19:31:00 | B.kaspik

líbí

ty mi dáváš teda,dcero moje...

14.02.2009 23:19:00 | jedam

líbí

Uch... Toe mazec tedy... Ale žádnou takovou povídku jsem ještě nečetla...
Je zajímavé přemýšlet o tom, že i takhle může uvažovat zamilovaný člověk... Je to zvrhlé, ale tak moc realistické...

++

12.02.2009 18:27:00 | Simísek

líbí

Tak tohle mě vážně zaujalo, i když mě z toho zamrazilo...ST

11.02.2009 21:14:00 | bez nápadu na přezdívku...

líbí

Hmm, zeby autobiografie? Snad ne...Pribeh hezky, jen dopln carky ;)

10.02.2009 21:55:00 | Nergal

líbí

Tak to je hodně drsné. Ale pěkně napsané.

10.02.2009 11:49:00 | danaska

líbí

Z dílka úplně citím tu touhu "Chtít".. Moc hezký. :)

10.02.2009 00:18:00 | LucQa

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel