Spousta času

Červená. Danny se podíval na rudou barvu zářící proti němu jako krvavá lampa oznamující cestu smrti. Ano, říkala mu: "Tudy ne, čeká tu konec"... nebo spíš říkala: "Tudy vede tvá spása před světem"? Rozesmál se a přišlápl plyn. Projel křižovatkou, na které naštěstí _bohůžel_ nikdo nebyl. Danny přeřadil na čtyřku a na další křižovatce projel rovně z vedlejší. Nějaký blbec na něj s ndávkami zatroubil. Znělo to ale jakoby z dálky, k Dannymu to přicházelo jako ze včerejšího snu, možná noční můry. _Proč?_ Na chvíli se přestal díval před sebe, jednou rukou pustil volant a začal vedle na sedadle hledat nějakou flašku, ve které by něco bylo. Podíval se před sebe. Nějaký chlap přeházel přes ulici. _Kreténe!_ Danny se znovu hlasitě zasmál. Nebyl to jeho normální smích. Tenhle byl daleko šílenější, upřímější _lidštější?_. Chodec se díval na blížící se dva kotouže světel, dvě hvězdy rozmazané rychlostí jízdy a strachem z blížící se smrti. Rozběhl se ke kraji silnice, ale neměl šanci uniknout. _Proč si mě opustila?_ Dannymu se vyčistila hlava... nebo spíš ne, ale najednou mu došlo, že ten chlap je již příliš blízko stojících aut u kraje. Kdyby ho srazil, naboural by, což ještě nechtěl. _Máš kliku hovado_ Danny se se smíchem vrátil k původnímu směru a zplna se napil. Alkohol mu stékal po bradě a umazal již tak dost špinavé triko. Prázdnou flašku odhodil dozadu a se smíchem otevřel okénko. Vystrčil z něho hlavu a zakřičel do klidné, tiché noční ulice. Nejdřív křičel bolestí, potom smíchem.
"Děvkoo!" Zandal hlavu a přeřadil na pětku. Potom vystrčil ruku z okna a celému světu, který ho zklamal a který mu nepřinesl nic než utrpení _Krávo pitomá, proč si mě nechala? To ti nejsem dost dobrej?!_, ukázal prostředníček. Tyčil se z auta jako rytířův meč na koni. Dával najevo, že se nikoho a ničeho nebojí a že mu všichni _... a hlavně ty..._ můžou _...nenávidím tě..._ políbit _zabila si mě_... Jel příliš blízko kraje a lampa mu zalomila ruku dozadu. ozvalo se křupnutí, tiché, avšak přesto tak hlasitéé, že bylo slyšet na míle daleko. Zlomila se ruka, zlomila se duše, zlomilo se srdce. Všechno bylo najednou reálné, nic už nebyl krásný zamilovaný sen. Nechala ho. Jen tak... zabila ho. Danny zastrčil s křikem a s brekem ruku do auta. Přes slzy uviděl na silnici vyděšenou siluetu matky s dítětem _Já chci žít!_ Danny švihl volantem stranou a v plné rychlosti naboural do zdi. Zemřel na místě.

Asi před dvěma hodinami vyšla nadšená dívka z nemocnice a hned zavolala Dannymu. Baterka byla slabá, ale tohle by měla vydržet.
"Danny?" _Vystřelím si z něj, nejdřív ho trochu vystraším_
"Ano lásko?" _Miluju tě Danny, jsi na mě vždycky milej... A teď budeme mít děťátko, vezmeme se a... všechno bude nádherný_
"Víš, Danny... Narovinu, už s tebou nechci nadále chodit..." _Teď jsem ho dostala_
"Cože? Počkej, proč...?! Já..."
PÍP PÍP PÍp
Mobil vypnul.
"Chci s tebou totiž žít a vzít si tě!" Zakřičela dívka do ticha. Mobil zemřel a s ním i Dannyho hlas. _Co teď?... telefonní budka!_ Rozběhla se k ní, ale najednou jí došlo, že si nepamatuje Dannyho číslo... domů autobusem a metrem... to jsou... _Jenom dvě hodiny..._