Promiň.Sbohem

Promiň
,,Z prvu bych ti chtěla říct, že jsem žila v přetvářce, do té doby než jsem tě potkala, byla jsem jakoby zaslepena, lži a nástrahy světa se na mne slétali jako supi na kořist a já jsem se k nim v dobré víře, s důvěrou znovu a znovu obracela. Největší lží bych nazvala jeho, toho kvůli komu jsem teď v téhle situaci...
Možná by jsi chtěl vysvětlení...
Tak tady je to od začátku: Byla jsem smutná, malá ztracená holka a on se vyskytl v pravou dobu na správném místě...Podal mi ruku a s lživým úsměvem, který ale vypadal tak důvěryhodně, mi dal pocit lásky. Byla jsem šťastná, v tu chvíli ano... Věřila jsem, že on je mým vším a já jsem tím samým pro něho.
Ani teď nevím, jak moc měl rád mne, ale vím, že já jsem dokázala být bez něj. Přišel jsi totiž ty. Byl jsi kamarád a získával jsi mou důvěru, byl jsi jiný než on a to se mi líbilo. Potom jsi se ale přihlásil o kousek citu a v tu chvíli se moje srdce rozlomilo na dvě poloviny a nešlo slepit ani tím nejpevnějším lepidlem. Možná kdybych to měla převést do obrazné řeči, řekla bych, že ty jsi se stále snažil spatlat ty dvě zhrzené poloviny dohromady, ale on do nich zatloukal hřebíky, abych to cítila, abych věděla, nevěda toho jak mi ubližuje.
Přišla otázka, které jsem se bála.
Ty nebo on.
Váhavě ale přece jsem svěřila své srdce do tvých jemných rukou a věřila jsem, že jej vyspravíš. Ale šlo to pomalu...Nezapomínala jsem, stále ne. Hřebíky jež tam on natloukl se nedali odstranit a když jsme se o to snažili bolelo to, pamatuješ ? Bolelo to nás oba...
Nemohla jsem se dívat, jak ti ubližuju. Vzala jsem své srdce do svých rukou, kde se rozsypalo v prach. Každé zrnko chtělo letět jiným směrem a já nebyla schopna rozhodnutí. Nutila jsem se do nesmyslných činů a spalovala zrnka po jednom.
Teprve když už nezbylo ani jedno, uvědomila jsem si, který směr byl ten správný.
Pochopils
Odpustils

Beze srdce jsem byla smutná, nevěděla jsem pořádně, jestli jsem se rozhodla správně. Ale v okamžiku, kdy jsi vzal srdce své, rozlomils je a věnoval mi jednu jeho polovinu. Jako by se do mého života vrátily barvy.
Zamilovala jsem se, bláznivě a nezvratně.
Možná proto ti teď tvou polovinu vracím, nikdy bych ti nemohla ublížit a bojím se toho, že bych nevědomky...:(
Promiň
Miluji tě
Sbohem..."

Zavřela pero, vložila dopis do obálky s jeho jménem a něžně ji položila přede dveře svého pokoje. Posadila se naproti ní, pod ruku si natáhla bílý ručník a vyhrnula si rukáv. Představila si pomyslnou osu, jež se táhla od prostředníčku, přes zápěstí až k loktu, přesně podél modře tepající žíly.
Uchopila do ruky chladivý kov a jemně s ním přejela přes dlaň, v oblasti zápěstí se zastavila, zhluboka se nadechla, zaryla žiletku do kůže, ta se rozdělila na dvě části a kolem chladivé propustky k zapomění se rozlila rudá skvrna krve.
Odcházela...Bez něho...Zase smutná.Osamělá. Malá holka...