Květiny

Poté, co zemřela, květiny usychaly a nikoho nenapadlo je zalít. Stejně tak, jako si vzpomenout na ni. Třída pomalu hnila ve své vlastní době a každý si žil svůj vlastní život, dokud mu nedošlo, že je to k ničemu. Že ji musí najít a ptát se, proč. Jinak budou stále v onom kruhu čekat na věčný klid, který nikdy nepříde. Vzpomněl si však jen jeden, a to pouhou náhodou. Když šel o hodině na záchod.

Její duše nikdy nenašla klid a nechávala proto stopy na stěnách všude po chodbách. Krev, barvy, řezání do omítky. Ať to bylo napsané čímkoliv, text byl vždy stejný :

Otevřete oči