vzal mi tě stín

Jsou dva dny před Vánocemi. Píšeš mi zprávu jako každý den, ale dnes je jiná. Určitě se něco děje. Rychle si jdu sednout k počítači a jdu ti odepsat. Nenapíšeš ani ahoj, to je zvláštní, vážně se něco musí dít.
on: Jsem v háji! už nemůžu! nemám sílu! chci to skončit! ...
já: Co to plácáš? co se děje? co se k čertu stalo? ...
on: Já už prostě nemám sílu, je toho moc, už mi nic nezůstalo, jsem sám
já: Nech toho, nejsi sám, máš pořád mámu, potřebuje tě! Máš tady přátele, to je málo?!
on: Vůbec mi nerozumíš, nechápeš mě, lidé kolem mě umírají, lidi které jsem měl moc rád
já: myslíš, že to vyřešíš když půjdeš za něma?
on: nevím...

Dlouhá odmlka, já nevěděla co psát. Došly mi slova, začala jsem si uvědomovat, že můj nejlepší přítel se chce zabít!

já: Proč?
on: Bude to tak lepší...
já: To myslíš vážně? pro koho to bude lepší? pro tebe, chceš jen zbaběle utéct...
on: Nikdy jsem nepopřel to, že jsem zbabělec...

Když tak nad tím uvažuji, je to pravda, nikdy to nepopřel. Ach jo, co mám dělat? přece to musí mít i jiné řešení...

on: Chci ti něco říct, měl jsem ti to říct už dávno.
já: No tak povídej...
on: Vždycky jsem k tobě cítil něco víc, miluji tě

Cože to není možné. Sakra tohle je kluk kterého znám už od mala, vždy to byl můj vysněný princ.

já: No, já, já tě mám taky ráda víc než jako kámoše. Chtěla jsem ti to říct už dávno, ale bála jsem se, že tě ztratím. Netušila jsem, že jsi na tom stejně jako já. Ani ve snu mě to nenapadlo, nebo jo napadlo, zdálo se mi o nás. Nemůžeš se zabít, prosím, zůstaň tady se mnou...
on: Už jsem se rozhodl, nezměníš to...

TAKTO NAŠE KONVERZACE POKRAČOVALA DALŠÍ 2 HODINY!

on: Je čas se rozloučit...
já: Cože, ne prosím, nenechávej mě tady samotnou, prosím... já si to tady bez tebe neumím představit. Byl jsi tady, když jsem tě potřebovala, když jsem potřebovala pofoukat srdíčko, když jsem ho potřebovala slepit, zažili jsme spolu toho tolik. Nemůžeš to teď všechno zničit!
on: Pořád budu s tebou, budu ve tvém srdíčku. Nezapomeň na mě. Sbohem.

Pak mi přišla na mail básnička, nebudu ji sem dávat. Mám k tomu své důvody. O 5 hodin později mi volala jeho máma, že je mrtvý. Že se podřezal...

Teď, už je to dlouhá doba,ode dne, co se to stalo. Pořád tě mám v srdíčku. Nikdy na tebe nezapomenu. Asi ještě dlouho nebudu moct normálně spát, ale to je jedno. Mám tě pořád ráda.