Přiliš plachý

"I can see how you're beautiful,
can you feel my eyes on you..."

V tu chvíli se otočila. Podívala se na mě. Teda spíš mi přišlo, že skrze mě. Na tu kratičkou chvilku jsem zadoufal, že by si mě mohla všimnout. Ale zase nic. Pozoruji jí už dlouho. Krásné světle hnědé vlasy, hnědé oči, nádherně tvarované rty.. No jedním slovem dokonalost. Jen pořád nevím, jak jí oslovit. Zase se otočila, tentokrát na mě upřela oči.

"I'm shy and turn my head away."

Nevydržel jsem.. Takhle se na mě ještě nepodívala. Okamžitě jsem otočil hlavu na druhou stranu. Když jsem se na ní podíval, byla už pryč. Stála za barem a vesele připravovala nějaké pití. Sakra, jak může být tak veselá, když já se trápím tím, že si mě nevšímá? Copak nevidí, že se mi líbí? Jak mám udělat první krok?

"Working in the Diner Citylite.."

Kvůli ní sem chodím každý den. Každý den si objednám jídlo a čekám, jestli si mě všimne. Sedím, dívám se na ní a čekám. Ani nevím na co, chci aby mě oslovila, ale zároveň se toho strasně bojím.

"Sometimes I'm wondering why you look me and you blink your eyes..."

Mrkla na mě! Přijde mi to jako malý zázrak. Znamená to, že si mě všimla? Určitě jsem červenej až za ušima. Radši se začnu dívat jinam. A když se otočím, je zase pryč a usmívá se na jednoho zákazníka... Kdyby se takhle usmívala na mě, byl bych v sedmém nebi.. Jsem zklamaný, proč si nevšímá mě? Vždyť se na mě dívala, mrkala na mě.. Nerozumím tomu.

"Oh, please, talk to me,
show some pity,
you touch me in many, many ways,
but I'm shy can't you see?"

Kdyby se mnou aspoň promluvila, ale to ne. Když si chci objednat, vždycky přijde někdo jinej. Každej jsme na tom asi úplně jinak. Já tu sedím sám, jsem smutný. Ona si povídá s hosty a je veselá. Kdyby jí to bylo aspoň trošku líto, že jsem smutný. Kdyby aspoň projevila nějakou lítost. Dotýká se mě v tolika mých snech. Proč aspoň jeden z nich nemůže být skutečnost?

"Obssesed by you, you look well, anyway.
I would any day die for you!"

Jsem jí posedlý. Všechen svůj volný čas trávím pozorováním jejích krásných očí. Jsem připraven pro ní zemřít, jen kdyby si to přála..

Najednou vstoupil do Citylite muž s růží. Možná bych jí mohl dát růži, napadlo mě. Beze slov jí položit na bar, a odejít, tak by si mě jistě všimla. Muž jde k baru, podává jí květinu, ona se na něj usmívá a líbá ho na ústa. Mám slzy v očích..

"I would any day die for you!"

Odcházím dnes pryč dříve. Jsem připravený pro ní zemřít. Nedívám se kolem sebe, myslím jen na ní a na polibek, který dala tomu muži. Představuji si, jak líbá mě. Najednou slyším skřípění brzd a klakson auta.

Je konec? Ptám se sám sebe v duchu...

"Haló, pane, slyšíte mě? Jste v pořádku?" nade mnou se sklání krásná žena. Vykoktám něco o tom, že asi ano a sbírám se na nohy.. Ona se omlouvá, prý nedávala pozor a najednou jsem jí vběhl pod kola. Nevnímám jí, dívám se jen do jejích krásných očí, na její nádherně tvarovaná ústa a na její černé vlasy..