Bylo to náročné....

Po zvláštně náročném dnu jsem rozpolcena mezi značným množstvím věcí. Mezi našprtanou hlavou ekonomiky, příliš velkou únavou, láskou k mému milému a nemocí, co mě opět skolila.

No jo. Poslouchám Tomáše Kluse a jeho texty mě stále nepřestávají překvapovat, je to překvapivé? Asi ano. Jak vysvětlit..

Přivírám oči před bolestí, co mi vystřeluje ze spánků do celého těla a říkám si, jak to, že to mám zase zpátky. Moje imunita /a kéž by nějaká byla/ si chodí na procházky a mě nechává ve štychu. Zatraceně.

Myslím si, že život není lehké žít, ale kdyby bylo, pozbyl by svého významu. Také si myslím, že je svině.. ale kdo ví, třeba jsme svině my. Je komplikovanej s mnohýma nepříjemnýma událostma, starostma.. někdy je to to nejlepší, co nás potkalo.. je to jen kolotoč a jde jen o to, abysme nevypadli..
..a tak se ptám, jde to vůbec? Jde nevypadnou? Udržet se? Nezdá se mi.

Vlastně jsem v pohodě, jen občas.... spadne klec.

Co nejlepšího mě vlastně potkalo? Setkání s partou Alkinů? Jo jo, bylo to fajn, jenže mi to přineslo tolik starostí.. ale na druhou stranu, nejde si nevzpomenout.
A jinak? To nejlepší? Můj Andreas. Protože jestli mi někdo dokáže dodat energii, tak je to on. Postavil mě zpátky na nohy.
Bude zvláštní, když napíšu že ho miluju? Bude, ale je to tak. Překvapilo mě to. Nepřipravenou, ale je to fajn.

Ztratila jsem cínovýho vojáčka. Můj talisman. Je mi divný, jak může být malinká věcička důležitá a jak dokáže /v dlani/ chybět. Je to jiný.

Tak půjdu spát.. a ráno, kdo ví, třeba bude něco jinak, jenže co očekávat...