Dialogová povídka

"Sandro, kde jsi?"
"No co je zase. Se musím přeci ještě upravit."
"Ale, vždyť ses upravovala před 10 minutami. Jak myslíš, že to stihnem."
"Bože, bože Milane, ty toho naděláš."
"Jo nadělám. měli jsme tam být už před více jak 20 minutami a ty se musíš pořád upravovat ty svoje pitomé vlasy."
"Tak snad Roda a Ríša na nás počkají ne."
"O tom pochybuji"
"No dobře, už jsem hotova"
"No konečně"
"Hele Ríšo, támhle jsou."
"fakt Rodo? Já myslel, že nepříjdou, víš, jaká je Sandra parádnice."
"Téměř Milana lituji."
"To já taky, ale pst, už jsou tu."
"Nazdárek"
"Nazdar panstvo, omlouvám se za zdržení."
"To nevadí Milane, víme co tě zdrželo"
"Fakt, to je to tak vidět Ríšo?"
"Vidět? Slyšíš to Rodo, vždyť o Sandře to ví snad celá ulice."
"Milane, kde zase jsi, se mi zlomil nehet. Musím si jej jít opilovat."
"Ale jistě drahoušku."
"Chlapy nepůjdem si sednou, si bude asi dvě hodiny pilovat nehty."
"Jasně Milane, my s Rodem jsme si říkali, co kdybychom zašli do támhleté putyky."
"Jdeme, nemám náladu poslouchat, co si zase zlomí nebo co nemá."
"Já ti rozumím Milane, ta moje je taky děsná."
"Fakt nepovídej Rodo."
"Nepovídám, musí mi pořád kontrolovat peněženku, takže to platíte za mě."
"Tak jo."
"Díky Ríšo, já věděl, že se na tebe můžu spolehnout."
"Není zač, mě ta moje spíše otravuje s jídlem."
"To musí být hrozné."
"Ani ne, Milane, jen zdrhám před jejím kuchařským uměním za vámi."
"Tak tos mě teď chlape rozesmál."
"Nech toho Ríšo, Sandra se už vrací."
"Chlapi mám nápad"
"Jaký?"
"Zdrháme!"