Maximilián

Nad krbovou římsou visí fotka malého pouličního křížence. Kouká se na nás smutnýma očičkama jako kdyby nám chtěl vyprávět svůj příběh.
Jmenoval se Maximilián, zkráceně Max. Jeho život je plný bolesti a nepochopení ze strany lidí. Začít by se mělo od Adama, tedy od jeho narození. Narodil se kdysi na ulici mezi odpadky, špínou, haraburdím a vším možným. Jeho máma byla velmi nemocná, trpěla různými neduhy, takže on byl jediné štěně, které dokázala porodit živé. Přes svůj zubožený stav žila nebýt toho, kdy jednomu nefoukanému floutkovi utekla jeho doga, která byla nevšedně agresivní. Vrhla se na ubohou matkou, ale ona to nevzdávala. Statečně bojovala. Kluka to přestalo bavit, a tak svoji dogu odvolal. Matka měla roztrhlý čumák, pochroumané packy a silně krvácela z břicha, tak že nebylo možné Maxovi podávat potravu. Trvalo tři dny než vydechla naposledy. Malé štěně zůstalo tři dny bez jídla a bez potravy. Zdálo se, že se na něj v této těžké chvíli usmálo štěstí, ale chyba lávky. Našla ho parta děti a udělala jednu věc: otevřeli popelnic, kde zrovna někdo vysypával žhavé z kamen, střepy atd. a Maxe do toho všeho hodili. Jistě si dokážete představit, co mu to udělalo. Měl to všude, byl tak ze slábý, že sotva kňučel. Po matce zdělil její vytrvalost, takže se jednoho dne probudil na veterární klinice, kam ho pravděpodbně zanesli nějací lidé. Doctor konstatoval, mnoho četné zlomeniny, poláleniny, řezné rány a bůhví co všechno. Kroutil hlavou nad tím, že ještě žije. Daváli jej nějaký čas do pořádku. Max se bál lidí, takže to bylo docela problém jej nakrmit nebo mu podat lék, ale povedlo se. Zdálo se, že Maximiliána čeká už teď klidný život, ale nečekal. Jako první si ho vzala jedna bohatá rodina. Tam zažil věci, kdy byl hozen do jímky, ve které měl žít. Ta rodina trpěla jistými psychickými problémy. Do jímky hazovali mu zbytky a vodu měl jen, když pršelo. Nakonec kdy se zdálo, že už nežije, hodili jen na skládku. A tak se dostal zase do péče lekařů. Pokud byl k člověku nedůvěřivý prvně, tak teď nebylo možné se k němu přiblížit. Max býval postupně svého života neustále zrazován lidmi a mučen. Zažil už popálení, zapálení, šlapání na čumák a packy, bodání, kousení od jiných psů, kopance, dráty, tolik, že snad musel mít anděla strážného.
Pár měsícu před jeho smrtí jsem jej dostala já a umožila mu tak prožít zbytek jeho života v klidu a v lásce, kterou nepoznal...
Na foto stojí: Maximilián pes, který trpěl a který zemřel ve věku 3 let...