4800 m.n.m.

Z malého komína se vinul kouř do chladné noci. Nikde jinde na světe se takhle vysoko nekouřilo. Nikdo nikde takto vysoko nežil než tady. Byla to malá kamenná chajdička propletená dřevem, vsazená do ploché terasy vrcholu hory. Za malým oknem byl stařec, měl lesklou hlavu a malé oči ve kterých byl třpyt nevinnosti. Občas kouřil. Kouřil nějaké po domácku ubalené šmejdy, kterýma si zakouřil celou místnost, tím jeho společník černý havran v rohu se na bydle dusil a prskal z krku spoustu slin z různými kousky sýra, ovoce i masa. Byl to mladý, ale už dospělý pták. Žil u starce od malička, ten ho našel v opuštěném hnízdě a už si na něj zvyknul. Havran měl občas touhy uletět, ale jakmile se odrazil ze země něco ho zastavilo, zarazilo ho jak úder velikým kladivem. Vždycky u toho pokusu vydal nádherné a energické krá-krá. Většinu času vykračoval po zemi, kloval do věcí. Taky občas mluvil, byl učenlivý, uměl celé věty které pochytil od starce. „jablíčko“ „dáš si jablíčko ty pitomče?“ „vem si sýr blbečku“ Havran byl jak záznamník. Starci dělala společnost dobře, hráli si spolu. Přetahovali se z provázkem. Mít přítele tak vysoko v hoře je dobré. Žil tam dlouhé roky sám, byl to svatý muž. Vybral si tento způsob života, chtěl odsud pomáhat lidem, žít mimo rodinu a v celibátu. Lidé dole ve vesnici to věděli, vážili si ho a z času na čas k němu chodili pro rady. Nosili mu taky jídlo.Jeden večer u nej seděl sedlák s prosbou jak rozdělit majetek svým dětem spravedlivě.
„ netrap se sedláku, majetek je majetek a ty si ty, nikdo si nemůže nic vzít na druhý břeh“
Podruhé zas přišel doktor s otázkou boha a posmrtného života.
„svatý muži kam putujem po smrti?“
„nikam“ odpovědel stařec
„neexistuje svět mrtvých?“
„existuje jeden velký svět, zaposlouchej se, uslyšíš všechny“
„vem si sýr blbečku“ ulevil si havran
doktor se podíval na ptáka
„to je krásný pták“
„dáš si jablíčko ty pitomče?“
„je chytrý“ povídá stařec
chvilku ještě seděli a dívali se na sebe. Pak doktor vstal a odešel „ děkuji svatý muži“
Svatý muž seděl na podlaze, ubalil si cigáro a dumal. „jsem tady tak sám“ starci něco chybělo, cítil se jak ryba v síti „potřeboval bych…“ začal být z toho zklíčený, měl v sobě rozpor. Šel si lehnout. Na druhý den ráno někdo zaklepal na dveře. Stála tam nádherná dívka s rudými vlasy, celá pihovatá. Byla jak podzimní slunce. A svatý muž byl ohromen její krásou.
„dobrý den svátosti, lidé říkají že ste moudrý a znáte na všechno odpověď, já mám otázku.
„mluv děvče povídej“
„víte svatý muži já nikdy nepoznala žádného chlapce, ještě s nikým jsem se nemilovala. Jednou jsem to viděla dole u nás ve vsi, jeden mládenec se rozepnul tam dole a tlačil se na mou kamarádku. Oba se pak vlnili jak hadi. Víte, cítím se taková nespokojená, nenaplněná, jsem ve zralém věku, ale nemám chlapce. „
Svatý muž odříkával v palici sútry, zaháněl myšlenky hříšné a ryl nehtem do dřevěné podlahy. V hlavě mu znělo ne! nesmím!, ale zvíře uvnitř bušilo a doráželo, bylo to jako snažit se kýblem vody uhasit sopku.
„svatý muži nezáleží mi na věku, ale kdo si mě vůbec všimne, vidíte tu jizvu na obličeji“
„mě se líbí, mě by to nevadilo“
„ach ste tak roztomilý a vtipný, co si počnu?“
Starci se přitížilo, zapálil si, havran začal prskat
„drž zobák ty idiote, hlavo dutá“ zakřičel stařec
„už budu muset jít, do vsi daleko, mohu ještě přijít?
„jistě“
Když odešla stařec vstal, vzal sekeru a rozsekal stůl „do prdele s buddhismem, “ Stůl padl, pak rozčtvrtil malou skřínku a jak na tom pracoval, ve dveřích se objevil doktor.
„svatý muži co to děláte?“
„večerní meditace, kurva“ prásk
„chtěl jsem pokračovat v našem hovoru ohledně posmrtného života“
„posaďte se doktore“
„svatý muži, po smrti jdem někam, putujem do záhrobí. Víte umřel mi pacient a já cítil jak jeho duše odešla nahoru, najednou vstala zatetelila se a jak hvězda když padá, tak rychle se ztratil, my sme taky takové hvězdy, vy ste hvězda i já jsem hvězda, plujeme, padáme a tetelíme se, usmíváme se a pak zas svítíme, sme všude a nikde, já jsem tu a hned zase tam a jsem hvězda, i ten váš havran je hvězda, malé hvězdičky“ doktor tleskal až mu sopel vyletěl.
„drž zobák ty idiote, hlavo dutá“ štěknul havran
doktor vstal „ten pták?“
„je bystrý, že“ povídá stařec
„svatý muži, opět se mi u vás dostalo rady“
„bůh vám žehnej“
Svatý muž se navečeřel, nakrmil přítele a šel si lehnout. V noci se mu zdálo o ňadrech, stovky ňader se na něj tlačilo, ňadra všech národností, šahal na ně ale vždy se mu ztratily. Ráno se objevila ve dveřích dívka z jizvou v obličeji. Proplula pokojem a sedla si na zem.
„svatý muži poznal ste někdy ženu?“
„já, víte“ zakašlal, začal se upravovat „ženy, je to past“
„chcete říct že vás zakleju, můžu klidně jít“ povídá děvče
„to ne“
Dívka zpozorovala v něm určitý neklid, chvilku se rozhodovala pak vstala a sedla si mu na klín. Chytla jeho ruku a položila si ji na prso.
„co teď cítíte“
„prso“
„ale myslím jaký máte u toho pocit?“
Starcem projela vlna vzruchu a nejintenzivněji v pánvi, začal se vlnit a pohupovat.
„jé co to je“
Dívka si ted sedla obkročmo na svatého muže a jeho druhou ruku si položila na zbývající prso. Nadzvedla si pořádně sukni, utrhla provázek u jeho kalhot a pomalu splynuli v jeden obrys.
„tak svatý muži, ano“
Stařec se začal rozjíždět, ze začátku neobratně ale po chvilce chytil rytmus a příroda dělala své. Povalil dívku na zem, strhnul z ní vrch oblečení a přisál se jí na ňadra, zjistil že ňadra nejsou jenom dětskou jídelnou, i starší chlap má právo si na ně lehnout. V táhlých ale energických pohybech dobýval její věnec. Líbal ji na krku, nevynechal ani ušní lalůčky a políbil i jizvu. Dívce vytryskly slzy a silně starce objala. Milovali se jak ještěrky propletené v kořenech kterým nevadí dravci. Sopka vybuchla, láva vytekla. V tom černý havran seskočil z bydla a třemi mohutnými skoky se dostal k pootevřeným dveřím tam se počtvrté odrazil a ztratil se v oblacích. Pochopil že není havranem, že je tvorem jehož místo není vedle člověka. Svatý muž pochopil, že žít se dá i bez celibátu, který byl jen přiškrcenou morálkou.
Oba byli svobodní.