Raduj se z každého společného rána

Lucka se zavřela v pokoji a pustila si Miku. Lehla si na postel a užívala si svou chvilku jenom pro sebe. Někdy si říká, jestli by nebylo lepší být jedináček, než mít na krku učení s bráchou.
Říkala si, že by se třeba mohli rodiče rozvést. Ona by zůstala s tátou a Michal by byl s mámou a ona by bydlela někde úplně jinde. Občas, když byla hodně naštvaná, přemýšlela nad tím, že uteče z domu. Vždycky to pak ale zamítla. Bydlela s rodiči a o 2 roky mladším bratrem Michalem. Do školy kousíček dojížděla, nevadilo by jí ani kdyby chodila pěšky. Ve škole moc kamarádů neměla, protože byla trošku šprt a byla při těle. Vůbec jí to ale nevadilo, vždyť oni jsou blbí, neví co by si na koho vymysleli. Vždy, když přišla do školy, první, co ti blbouni řekli bylo: „Tak čím se přežereš dneska?“ nebo „Zdarec megatanku.“ A jinak další a další narážky. Obracela se i na psychologa, jelikož z toho byla jednu dobu hodně špatná. Neměla zrovna žádné kamarády. Její nejlepší kamarádka se odstěhovala pryč, takže tam zůstala sama napospas těm debilům. Ani učitelé ji neměli moc rádi. Byla trošku drzejší, ale tak, že by provokovala , ale uměla dát najevo svůj názor a stát si za ním. Taky byla velice často terčem šikany ve škole, musela dávat klukům z 9. peníze, jinak by jí zmlátili. Byla taky dlouho v nemocnici. Měla těžký otřes mozku, když se snažila ujet na kole klukům z 9. a narazila při tom do stromu. Už kolikrát byla svědkem dopravní nehody, jakoby snad nosila smůlu. Zažila si toho už hodně,ale to, co se stalo druhý den ráno ji skolilo úplně nejvíc.
Vstala v 6, jako vždycky vstává a šla si do kuchyně udělat snídani. Bylo jí divné, že tam ještě nikdo není. Chvíli seděla, ale když už do půl 7 nikdo nešel, šla vzbudit bráchu. Zacloumala s ním, ale on nereagoval. Zacloumala ještě jednou a pořádně. On stále nic. Vběhla do ložnice rodičů a vzbudila je. Všichni okamžitě běželi do Michalova pokoje. Když nevstával ani po facce, šel táta zavolat sanitku. Michala odvezli do nemocnice. Lucku poslali rodiče do školy, i když věděli, že ji učitelka pošle domů. Byli totiž připraveni na nejhorší.
Když Lucka přišla domů, máma brečela, tátovi tekly slzy. Lucka pochopila co se stalo a rozbrečela se taky.
Doktor řekl, že měl Michal srdeční vadu, která nebyla vidět. Zřejmě v noci se vada začala probíjet a přestalo mu tlocut srdce.
A Lucka si v té chvíli přála, aby byl zase včerejšek, kdy přijde ze školy a poběží říct Michalovi, jak moc ho má ráda, a co všechno pro ni znamená.