Setmění - 3. část

Verdikt: ochrnutí od pasu dolů.

16.5.
Cože? Petr už nebude moct chodit? To ne…
Ozařování, kterému byl Petr Stránký vystaven před dvěma roky při léčení Ewingova sarkomu, způsobilo útvar v oblasti míchy 5. obratle… atd. Bára čte těch pár řádků pořád dokola. Nejde uvěřit. Co bude teď?

17.5.
„Ahoj, tak jak ti je?“ ovládá se Bára před svým bratrem. Nemá daleko k slzám, dnes vypadá ještě hůř než dřív. Únava, bolest, strach…to cítí v tu chvíli oba.
„Hm, blbě.“ Odsekne.
„A nechceš něco přinést?“ zkouší to dál.
„Ne, nemám na nic chuť.“
„Tak jo.. Asi teď pojedu do města, fakt nechceš ani něco z KFC?“
„Ne, dík.“
„Tak ahoj.“ Rozloučí se Bára a pomalu odchází.

21.5.
„Konečně doma co?“ vítá bratra s úsměvem Bára.
„Jo, už mě to štvalo, jak v nemocnici neměli ani ten net.“ Odpoví s mnohem lepší náladou Petr, než když ho viděla Bára naposled.
„Tak co, dáme poker?“ navrhne.
„Jo, jak chceš.“ Souhlasí Petr.
„Ok, nachystám to.“ A začne připravovat karty a žetony na poker.
„Hej víš koho jsem viděla?“ řekne se smíchem Bára.
„Ne, koho?“
„Pepu Hégra!“ Bára se rozesměje, jen při pouhé vzpomínce na to setkání. „Zas pořád v tom samým a s tou jeho třináctkou!“
Petr se začne smát taky. „To si dovedu představit!“
„Jo, ještě ti mám vyřídit, že se zítra staví Marek s Liborem, chtějí jít do Pekla.“
„Hm tak dobrý.“ Nikdy na sobě nedával emoce moc znát. Jak kus šutru, pomyslí si Bára. Možná teď bude zas o něco líp…